Klinika byla v posledních letech známá tím, že pořádala ve svých prostorách nejrůznější přednášky, koncerty, dílny či jazykové kurzy a stala se sociálním i kulturním centrem. Na to ve svém prohlášení upozorňuje i Hutka, který prý také na Klinice vystoupil se svým koncertem. Netajil se svými pozitivními dojmy. Vystoupení si pochvaluje, bylo to prý skvělé, a to i díky skvělým lidem, kteří na něm byli přítomni.
Dodává, že pro „kraakers“, tedy obsazovače takových chátrajících nebo historických objektů, které chtěli investoři zbourat, často hrával v Nizozemsku. I zde registoval nejrůznější tahanice se státem. Byly prý velmi podobné. Rozdíl byl prý v tom, že aktivisté se začali s městem a státem domlouvat a kompromisy byly nakonec vždy možné.
U nás se ale nakonec do vyklizení bývalé budovy plicní kliniky v Jeseniově ulici na pražském Žižkově, kde sídlilo Autonomní sociální centrum Klinika, pustil exekutor a nakonec ji předal Správě železniční dopravní cesty (SŽDC), která jej vlastní.
Zpěvák tak dodává, že v zahraničí v těchto případech hrála prim snaha se domluvit a o exekutorech v této souvislosti nikdy neslyšel. „Jenže to bylo před 35 lety, tady jsme teprve na začátku,“ doplnil Hutka, čímž ťal do živého.
Reakce na jeho vyjádření byly posměšné. Karel Ptáčník například poznamenal, že se ani nediví, že hrál pro kraakers, jelikož jinde nedostal angažmá. Víc se už zdiskreditovat stejně nemůže. „Škoda slov – vážně brát nejde,“ připojil svůj názor facebookový uživatel Lukáš Liďák.
To komentujícího Václava Pavelka u Hutky už nic nepřekvapí. Měl by si podle něj spíše uvědomit, že demokracie stojí a padá s tím, že lidé dodržují jistá pravidla. A používat slovo demokracie v kontextu těchto levicových extremistů mu přijde jako dokonalý oxymóron.
Martin Erbet zase poznamenal, že právě před 35 lety se tady budoval komunismus. „Něco, po čem vy na Klinice s Hutkou v čele očividně děsně toužíte,“ neodpustil si poznámku.
Hutka byl bezesporu jednou z tváří revolučního roku 1989. Něco z historie proto připojil do svého komentáře také uživatel Alexander Peterka. „Kvůli soustavné policejní šikaně (akce Asanace) opustil v říjnu 1978 Československo a žil v emigraci v Nizozemsku. Po pádu komunismu se 25. listopadu 1989 vrátil a stejného dne již zpíval na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni,“ citoval zdroj z Wikipedie.
V létě loňského roku měl Hutka koncert například v obci Rataje nad Sázavou, která se nachází na půli cesty mezi Benešovem a Kutnou Horou, kde vystoupil u příležitosti padesátiletého výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Koncert se uskutečnil v kulturním klubu Pivovárek. Šlo prý o Hutkovo druhé vystoupení v tomto klubu, při prvním podle vyjádření klubu „oslavovali 23 let od pádu komunismu v Čechách a posílali pohlednice na podporu Pussy Riot“. Za lístek na koncert si účtoval 250 Kč. Více jsme psali ZDE.
To samé léto na sebe písničkář upoutal pozornost i svou skladbou nesoucí název Miloš a zubatá. V písni je kritický k prezidentovi už v úvodu písně, kdy mluví o celkovém úpadku země a nelichotivě hodnotí současnou hlavu státu. „Země se změnila v grotesku a z Hradčan už je jen žumpa“, zpívá se v ní. V refrénu písně znějícím „Miloš zhroucený a oči v sloup, z cigaret zvedá se štiplavý čoud“ zase autor naráží na životní styl a kouření neodmyslitelně spjaté s českým prezidentem. Psali jsme ZDE.
Ing. Miloš Zeman
Kromě ní v tom samém měsíci spatřila světlo světa i další Hutkova politická skladba, již tentokrát věnoval srpnu 1968. Více si přečtěte ZDE. Písničkář Jaroslav Hutka, kterého za minulého režimu vyštvali komunisté ze země, se po roce 1989 vrátil z ciziny domů a dodnes tu skládá písničky. Jeho poslední tvorba vzbudila značný rozruch. Hutka se však hájí slovy, že jde jen o písničky, z kritiky si příliš hlavu nedělá a obhájce nejvyššího ústavního činitele označuje za pitomce.
Psali jsme:
autor: nab
