„Události vedoucí k Mnichovu 1938 měly kromě vnitropolitického vývoje a vyhrocených národnostních vztahů i svoji významnou mezinárodně politickou souvislost. Středoevropské události dokonce dostaly celoevropský rozměr a významně ovlivnily i následný vývoj směřující k druhé světové válce,“ poznamenal Kuklík.

Následně zmínil, že poté, co došlo 13. března 1938 k připojení Rakouska k Německé říši, se situace Československa výrazně zhoršila. „Z britské a francouzské reakce bylo zřejmé, že Západ si válku s Německem nepřeje, a pro politiku mírového řešení sporu s hitlerovským Německem se vžilo označení politika appeasementu. Hlavní mezinárodně politická opora Československa – Francie – byla vážně oslabena vnitropolitickými spory i negativním vztahem veřejného mínění k válce,“ popisoval dále Kuklík.  

Hovořil i o tom, jak proti československé zahraničněpolitické koncepci působily i další státy, i o tom, jak československá diplomacie se marně pokusila mobilizovat k odporu proti německým požadavkům své spojence, Společnost národů či evropské veřejné mínění.