Kompenzační pomůcky, funkční náhrady, protézy různých orgánů pomáhají zvládnout ztrátu některého orgánu nebo jeho funkce. Běžně se domníváme, že v této oblasti je všechno zabezpečené a že zejména dětem se dostává nejlepších služeb. Jiné zkušenosti získala Věra Adámková. „Opakovaně se setkávám s lidmi, kteří se obracejí na různé nadace a další organizace o pomoc, protože nejsou schopni finančně zvládnout náhradu některé rehabilitační, kompenzační pomůcky či protézy u svého dítěte," sdělila ParlamentnímListům.cz.

Ze všech smyslů se dá nahradit protézou pouze určitý typ ztráty jednoho z nich – sluchu. „Velmi obtížná je situace u dětí, které se narodily s vrozenou hluchotou (ale bez porušení sluchového nervu). Bohužel, sluch je hlavním orgánem, kterým se orientujeme a jehož ztráta může jedince vyřadit z běžného života," upozornila lékařka. Po staletích skutečné hluchoty umožnily moderní technologie těmto dětem pomoci vývojem kochleárního implantátu. „Je to elektronická smyslová funkční náhrada, která zprostředkovává neslyšícím osobám sluchový vjem přímou elektronickou stimulací sluchového nervu," vysvětlila profesorka. Skládá se ze dvou částí. Vnitřní části, která se chirurgicky vkládá do skalní kosti a vnitřního ucha. A zevní části nazývané řečový procesor (kde je i mikrofon a vysílací cívka), jenž se ukládá za boltec ucha (u starších přístrojů je to krabička, která se nosí třeba za pasem). Tato část přenáší informace do vnitřní části aparátu.