Rok 2015, je rokem protestu. Protestujeme proti islámu, proti uprchlíkům, proti těm co protestují. Jsme v bodě, ze kterého není úniku. „Mrvý bod, na kterém antagonismus mezi odpůrci a zastánci uprchlíků zamrzl, vybízí k zamyšlení, jaký má tento hon za vlastním ocasem smysl,“ ptá se Suchánek.

Popisuje běžného odpůrce uprchlíků. „Stylizují se do pozice 'obyčejných lidí' – jinými slovy vesměs sociálně slabších a manuálně pracujících občanů, kteří ve společnosti tahají za kratší konec provazu. Je otázkou, do jaké míry tato stylizace odpovídá realitě,“ píše Suchánek. A to bychom neměli brát na lehkou váhu, ukazuje to pouze na to, jak moc jsou tito lidé frustrovaní.

„Nenávist k uprchlíkům, je totiž pouze symptomem hlubšího společenského problému,“ vysvětluje Suchánek a tvrdí, že všechny ty problémy, které s sebou mají přinést uprchlíci, už tu jsou. Lidé jako Martin Konvička nebo Tomio Okamura, společně s nečinností vlády, akorát dělají z uprchlíků „zdroj nebezpečného sociálního napětí, které odvádí pozornost od skutečných problémů.“ Následuje radikalizace společnosti.