Komunisté mají dnes sjezd. Otázkou, dodnes nezodpovězenou, zůstává, chce-li „radikální“ levice zůstat levicí 19. století, nebo 21. století. Poslední čtyři roky života této strany byly poznamenány stařeckou senilitou, politickou neviditelností a naprostou neschopností v úsilí oslovit jiné než kdysi oslovené a přesvědčit jiné než dávno přesvědčené. Strana se z „revolučního předvoje dělnické třídy“ stala sektou vzájemně se podporujících důchodců za udržení posledních zbytků životních jistot. Ghettem, které produkuje desítkystránkové materiály o tom, „jak bychom to měli dělat, kdybychom věděli jak“, ale v praxi volným sdružením osaměle a bezvýsledně se pachtících jednotlivců či skupinek. Ghettem, ve kterém je soudružsky dobře a bezpečno u nostalgických vzpomínek na první pivo a první sex. Až do smrti, která se blíží. Zachránit tuto stranu mohou ještě pouze tvrdé zhodnocení dosavadní práce a zásadní změna. Návrat ke komunistickým principům. Staré psy novým kouskům nenaučíš, viselo ale na nárožích už před pětadvaceti lety, v listopadu 1989. Ta věta je přesná. To, že řada straníků potřebu proměny jazyka, témat i způsobů práce necítí, je nepochopitelné, zejména když volební podpora straně k žalu jejích protivníků neklesá.