Přemýšlel jsem o různých postojích, které nám vnucují někteří politici, veřejnoprávní média a lidskoprávní aktivisti. Máme být evropanští, protože myslet česky je zatuchlý provincialismus, naše myšlenky a činy mají být správné a korektní. Proti tomu ovšem stojí teze, propagovaná hlavně vládními socialisty, že u nás migranti potíže nedělají a je jich málo (a ti, které se podařilo sehnat, utekli). Proto nejde o náš problém a je hanebné, aby vznikala populistická hnutí, která proti politice bezbřehého přijímání uprchlíků brojí.  

Dejte si ty dva požadavky do logického vztahu, protože stojí zcela proti sobě. Máme tedy být evropanští a zabývat se problémy celého kontinentu, anebo se dívat jen na českou kotlinu a nestarat se o potíže jiných? A jsem u staré a známé bolesti, co se vlastně pod slovem evropanství myslí.

Solidarita s migranty není úcta k Evropě, ale bruselství

Já se cítím být Čechem, ale současně i Evropanem, a proto mi osud tohoto kontinentu leží na srdci. Evropanství má však pro mě zcela jiný význam, než jak se nám snaží podsouvat ideologové korektnosti a poslušnosti. Já chápu evropanství jako sounáležitost s tradicí a kulturou všech historických zemí Evropy. Pokud však někdo tvrdí, že k evropanství patří solidarita s migranty a zeměmi, které úpí pod jejich přívalem, pak tohle já odmítám, neboť to není úcta k tomuto kontinentu, ale je to bruselství.

V Evropě dělají migranti neuvěřitelné potíže, přibývá zločinů, které páchají, veřejné finance se hroutí pod tíží nákladů na ně, domácí obyvatelé nemohou žít podle svých tradičních představ a zvyků. Odpor proti nim roste exponenciální řadou. Jen stoupenec bruselství se nad tím může radovat, ale těžko ten, kdo ctí evropanství a má rád tento kontinent.

Multikulturalismus je stupidita, přijímání migrantů sebevražda

Ptám se tedy ideologů, co se vlastně po mně chce? Mám bojovat za Evropu a odmítat migranty, anebo být zatuchle český a mlčet, protože u nás ještě nejsou? Tohle mi připadá stejně hloupé, jako v Čapkově románu Válka s mloky, v němž mloci potápějí jeden kus Evropy do moře za druhým, ale český měšťáček s jakýmsi novinářem stojí u Vltavy a libuje si, že u nás ještě nic takového není a mloci by se stejně přes naše vysoké hory nedostali. Tenhle román vůbec stojí za to přečíst. On vznikl jako alegorie na nebezpečí fašismu, ale svým popisem impotence politiků, hlouposti novinářů a lhostejnosti lidí je nadčasový.