Výsostní postavení měl podle Hanniga Ladislav Štaidl, který spolupracoval se zlatou kvočnou jménem Karel Gott. Druhý za Štaidlem byl prý na pomyslném žebříčku českého šoubyznysu Karel Vágner, který však bojům o hvězdy tolik neholdoval. Hannig sám byl pak podle svých slov spolu s Františkem Janečkem o třídu níž než Štaidl, ale zato prý byli skutečnými hledači talentů. „Když někdo výrazně zazářil, sáhl po něm pak Štaidl. Byli jsme tvrdá konkurence,“ zavzpomínal dále Hannig.
Ten prý v některých ohledech nemohl přijít na jméno zmíněnému Františku Janečkovi, patrně kvůli tomu, jací byli konkurenti. Vždy podle něj ale držel slovo. „Dávali mi Frantu za příklad, že to s papalášema umí. V tomhle jsem mu nesahal ani po kotníky,“ uvedl dále Hannig, který nicméně poznamenal, že si Janeček nechával psát texty od tehdejšího šéfa přes kulturu a ideologické schvalování na ÚV KSČ Miroslava Müllera, které údajně za mnoho nestály, ale Janeček měl všude dveře otevřené. A bez zajímavosti prý také není, že k Müllerovi jezdil hrát na domácí mejdany i Ladislav Štaidl. „Šéfům se podlézalo, jak se dalo, aby měla kapela kšefty,“ pokračoval Hannig.
Podle něho byly rozdíly i v honorářích. Štaidl měl hrát se svou kapelou pod Pragokoncertem například v Ostravě za deset tisíc plus pronájem aparatury, diety, cesťáky a sólo honorář pro Karla Gotta. Janeček hrál oproti němu s kapelou Kroky od Pražského kulturního střediska jen za 6,5 tisíce. „Ale on si dovedl poradit jinak,“ zakončil své vzpomínání pro AHA se smíchem známý kapelník.
Psali jsme:
autor: jzd
_profil_top.jpg)