Štěpán Kotrba: Tragická vojenská strategie Ruska. Čemu se divím a co očekávám

31.03.2022 14:45 | Komentář

Obě strany své vojáky i politiky ubezpečují, že vítězství je na dosah. Trvám na tom, na rozdíl od komentáře plukovníka Štefce, že válka na Ukrajině je „zpackaná Putinova purimová válka“. Argument „čím víc mrtvých, tím větší nenávist“ je lichý. Nenávist už bude bez ohledu na počet mrtvých. A bude nejbližších sto let. Putin stále ještě může válku unaveně vyhrát, i když za cenu dalších ztrát životů „svojich“ i ruské techniky.

Štěpán Kotrba: Tragická vojenská strategie Ruska. Čemu se divím a co očekávám
Foto: Archiv Š. Kotrby
Popisek: Štěpán Kotrba, politický a mediální analytik

Ano, nakonec Rusko vyhraje, ano, nakonec Ukrajina kapituluje. Ale praktická ukázka boje ruské armády na Ukrajině odhalila lež ruské propagandy a zle poškodila pověst její bojové připravenosti a technické převahy. Ukázala, co ve skutečnosti je. A dovolila jiným ukázat, že páně Wilsonova afghánská taktika stále funguje, a to i na evropském válčišti (viz Soukromou válku pana Wilsona).

Zastavení postupu ruských vojsk na všech třech frontách po měsíci od začátku ofenzívy vyvolává u vojenských analytiků bez rozdílu názorové orientace rozpaky. Po počátečním rychlém nástupu přes běloruské a ruské hranice, ukazující odhodlání k bleskovému obsazení poloviny země, uvízla ruská armáda bez týlového zabezpečení a bez druhosledových jednotek ve vesnických polopartyzánských šarvátkách. V bahně ukrajinské černozemě.

Už bylo podivné, že si na samém počátku zlikvidovala přistávací plochy a sklady benzínu nejen na západě Ukrajiny, a odsoudila se tak k nemožnosti vybudovat letecký most z východu.
Za celý měsíc nedokázala na severu a severovýchodě postoupit o více než padesát až sto kilometrů. Kyjev nedobyla. Pokusy Kyjev obejít západním směrem skončily a nyní jsou Rusové blokováni u Markariva, Bilá Cerkev je v rukách ukrajinské armády stále. Na východním obchvatu Rusové uvízli na Nižin a u Baryšivky, i když se snaží postupovat od hranic u Bačivska po E391. Prostor pod Černigovem zůstal neobsazen. Charkov je od hranice 40 km… Jednotky neonacistických batalionů před Luhanskem a Doněckem nejsou doteď poraženy a stále se čeká na jejich obklíčení…
Nevadí mi ani pomalost postupu, jestliže Rusko nechce plošně likvidovat civilní infrastrukturu i s obyvatelstvem, ale vadí mi naprostá absence motostřelecké obrany konvojů, vadí mi absence termovizí a noktovizorů, vadí mi absence leteckého průzkumu a na úrovni armády, dronového a pozemního průzkumu na úrovni jednotlivých kolon za pohybu, nulová součinnost mezi prostředky PVO armády, PVOS a frontu. Vadí mi absence elektronické ochrany a detekce vystřelených protitankových střel. To degraduje moderní armádu někam na úroveň Rommela bloudícího pouští. Ale i jeho elektronická rozvědka na tom byla líp.

Nepochopitelnou chybou je, že Rusko dovolilo, aby západní dodávky střeliva a raketových zbraní Ukrajině přecházely bezproblémově polskou hranici a rozptýlily se po území tak, že kdo má chuť si zaválčit, dostane kalacha, palebný průměr a jedno RPG, javelin či stinger. To je faux pas a počátek vleklé partyzánské války, kterou okupační armáda nikdy nevyhraje. To jsou ty afghánské konce. Taková válka vydrží deset let, živí terénní krutost a nenávist. Přitom těch silnic a kolejí, po kterých mohou z Polska na Ukrajinu stěhovat těžké náklady ze zemí NATO, není mnoho. Jejich eliminace měla nastat okamžitě po zahájení operace. Jakýkoliv nákladní automobil jedoucí od polské hranice do vnitrozemí měl být okamžitě eliminován do dvou tří kilometrů od hranic.

O rozpačitosti ruské strategie i taktiky hovoří i to, že měsíc po začátku války není ani z Ruska, ani z Běloruska zajištěna naprostá nadvláda ve vzduchu, nejsou dobyta nebo obklíčena a od zásobování odříznuta velká města. Teprve teď se pěšky bojuje o Cherson, teprve teď se řeší Mariupol a Oděsa je stále ukrajinská. Namísto pečlivě budované sebechvály moderní ruské armády se ukázala armáda třicet až padesát let starého motostřeleckého šrotu, který sem tam s sebou táhne do pole nějakou high-tech výbavu, ale neumí ji ani efektivně používat. 

O tragičnosti ruské strategie vypovídá absence elektronického průzkumu a digitálních telekomunikací, neexistence nebo neprovázanost systému velení a řízení (C4 – command, control, communications and computers) s jednotkami na bojišti, neviditelnost bojiště. Operačně taktický systém velení a řízení pozemních sil je základním integrujícím informačním systémem pro podporu činností v polních podmínkách, zajišťuje společný obraz situace na bojišti, prostředky na podporu pro rozhodování velitelů všech stupňů. Rozlišuje vlastní od cizích, umožňuje spojení se svými, ale i detekci cizích. Integruje všechna dostupná data do mapy s on-line vyznačením postupu. Velitel praporu i velení v Moskvě z přiložených knihoven vidí dopředu, že jednotkám dochází nafta či střelivo, ví o blížícím se uskupení nepřítele. 

Vadí mi, že do ukrajinské války šli i prakticky nevycvičení jednoročci. Ne profesionálové. Jeli na technice půl století staré, vhodné tak akorát na cvičení. Teď jsou ve válce, do které nechtěli, a umírají.

Ne, ze zálohy na ukrajinské bojiště nepřijde žádná pomoc high-tech profesionálních jednotek. Protože žádné zálohy nejsou k dispozici. Rusko je velké, rozdělené do pěti vojenských okruhů. Vypůjčovat si mezi nimi jednotky nelze, vedlo by to k vojenskému oslabení země na jiném konci. Výjimkou jsou jednotky CSTO. Snaha Azerů rozpoutat konflikt v Náhorním Karabachu právě v tuto chvíli patří k taktice otevření více front. Nelze ani přesunout jednotky vyčkávající u hranic Ruska. Co kdyby někdo chtěl vyrazit do protiútoku? Rusko v posledních letech relativního dostatku za petroruble masivně zbrojilo, modernizovalo vybavení armády. Snaha správná. Nicméně vyrábělo poloprovozní série, a nikoliv masovou výrobu, jakou by potřebovalo, aby mohlo vést dvě nebo tři války naráz nebo být vyzbrojeno jako Sovětský svaz. Nyní vede proxy válku v Sýrii, udržuje mír v Náhorním Karabachu, podporuje Doněck a Luhansk, zachraňovalo systém v Kazachstánu a udržuje zadržovací kontingent před Afghánistánem. Tanků Armata, vrtulníků Kamov, protiletadlových systémů Buk a dalších „přehlídkových“ ukázek technologie jsou desítky, nejsou jich stovky nebo  tisíce. Ale v dlouhodobém pohledu je třeba mít na uhájení Ruska obrovské zásoby, zejména pěchotních i motostřeleckých řízených střel všech ráží.

Očekávám, že za další měsíc dobudou Rusové konečně Oděsu, a uzavřou tak přístup Ukrajiny k moři, k Podněstří a k Moldavsku. A mohli by se pohnout a postupně obklíčit nazbataliony před Luhanskem a Doněckem, tím provést „denacifikaci“ a obsadit východní břeh Dněpru. K obklíčení Kyjeva by pak ani nemuselo dojít… Tím by zajistili převážnou část těžkého a zbrojního průmyslu Ukrajiny, eliminovali by Ukrajinu jako možnou výrobní základnu Západu a eliminovali by i možnost její postupné militarizace. A to už je vítězství, nebo ne?

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Štěpán Kotrba

Tomio Okamura byl položen dotaz

Co je podle vás příčinou vašeho neúspěchu?

Podle mě to souvisí i s tím, že se jste chytli papalášské manýry. Už jsem to třeba psala panu Fialovi, když tvrdil, jak je neetické někomu odebrat náhrady, když nepracuje a co myslíte, odpověděl mi alespoň? Ne. Vám už také většina z nás nestojí ani za odpověď. Dřív jste byli mnohem otevřenější. Naví...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Komik Fiala v sovětském vtipu. Pánové, už stačilo, vzkazuje Vyskočil

7:04 Komik Fiala v sovětském vtipu. Pánové, už stačilo, vzkazuje Vyskočil

NEDĚLNÍ RÁNO S IVANEM VYSKOČILEM „Kroky téhle destrukční, arogantní, nesvéprávné a cizími mocnostmi …