Hned na úvod moderátor zmínil Štětinův citát: „Senát by měl sehrát svou roli a zahájit proces odvolání Miloše Zemana z funkce prezidenta.“ „Ano, to jsem napsal,“ přiznal Štětina a odůvodnil to tvrzením, že prezident kolaboruje s cizí mocností, která ohrožuje bezpečnost EU i naší země. Slovo kolaborovat je prý tvrdé, ale již se ujalo a není dle svých slov sám, kdo ho říká.
Na otázku, jaké pro to má důkazy, odpověděl Štětina, že Zeman dává vždy přednost vysvětlením Kremlu, je tam častým hostem, ale hlavně je bezpečnostním rizikem kvůli „té děsivé válce na východě Ukrajiny“. „On tvrdí pan prezident, že ta válka je občanská, ale to není pravda. Dokud to bude tvrdit, tak to bude znamenat, že dává přednost Moskvě, což je velmi nebezpečné,“ myslí si europoslanec. Jako důvod, proč je to nebezpečné, uvádí možnost, že pokud by na Ukrajině byl například hladomor nebo by se válka rozšířila, tak by se Ukrajinci mohli začít přesouvat na západ; my bychom volali o pomoc Německu, které by nám prý nepomohlo kvůli našemu postoji při současné krizi.
Moderátor pak chtěl zdůvodnění, proč si Štětina myslí, že by odvolání prospělo jak Česku, tak Zemanovi. „Pan prezident je nemocný člověk. Je to na něm vidět, vždy když má nějaký projev. Vy to nevidíte?“ tázal se v odpověď moderátora. A dodal, že prezident dělá v zahraničí ostudu. Prý za ním chodí kolegové z europarlamentu a ptají se: „A ten váš prezident, to jako co?“
Moderátor mu na to namítl, že víc než 50 procent voličů zvolilo právě Zemana a podporu mu vyjadřují stále. „Podívejte se, ta volba, si myslím, byla pod velkým vlivem Moskvy, minimálně za některé peníze, které přišly na volební kampaň pana prezidenta,“ opáčil Štětina a dodal, že za to musí Zeman odvádět dobrou práci. Prý jako stát prohráváme informační válku, kterou proti nám Moskva vede, a stejně jako Petr Cibulka na ČT zmínil europoslanec Štětina Gerasimovovu metodu popř. doktrínu, podle které je slovo na správném místě občas silnější než tanky. Zemana prý musí jeho mecenáši udržovat nejen finančně, ale i mediálně.
Zákonodárci prý v otázce prezidenta Zemana moc nezmohou, zvláště v současné skladbě. Ale mohla by prý zasáhnout vyší moc a dle Štětinových slov: „Mohla by nechat pana prezidenta, aby si konečně odpočinul.“ Pak ale otočil, že pouze zmiňuje hlasy, které si podle něj nemravně přejí, aby prezident Zeman zemřel, a on si myslí, že ani Zemanova smrt by problém nevyřešila.
U Ruska Štětina ještě zůstal a jmenoval vojenské útoky, kterých se Moskva podle Štětiny dopustila. Začátek prý byla Abcházie v devadesátých letech, pokračovalo se Čečnou, Jižní Osetií, pak Krym, Donbas. „Dokud nedáme pocítit Rusku, že jsme silný protivník, tak to může pokračovat. A může to pokračovat i na Slovensku, může to pokračovat i k nám,“ hrozí Štětina. A hrozil, že pokud nebudeme dostatečně protiruští, tak by mohla česká vláda pronajmout např. prostor Milovice ruské armádě. Že by k tomu mohlo dojít skrz vydírání Andreje Babiše, který by mohl kývnout na referendum.
Ani o něm neměl Štětina vlídná slova. „Já si myslím, že je to typické chování oligarchů, kupovat si sdělovací prostředky,“ okomentoval europoslanec to, že v rezoluci europarlamentu o Babišovi byla také zmíněna média. Prý se v Česku nesmíme bát nazývat věci pravými jmény, jinak bude v Babišově případě stále platit, že drzé čelo je lepší jak poplužní dvůr.
Fotogalerie: - Zeman letí do Moskvy
Na přetřes se dostala i Angela Merkelová. „To, co udělala v době té balkánské krize a v době toho středozemněmořského pohybu, to svědčilo o tom, že paní Merkelová ctí evropské hodnoty. A paní Merkelová navíc je takový svorník, který drží tu Evropu dohromady,“ pravil Štětina. Na to mu moderátor opáčil, že tím, jak ctila evropské hodnoty, situaci nezlepšila. Štětina uznal, že nezlepšila, ale ona ji také podle něj nezavinila ani nevymyslela. „Ona zareagovala tak, aby nedošlo k velkému krveprolití na maďarských hranicích, to je přeci naprosto jasná věc. A myslím si, že soucit je dnes u politika pragmatická kategorie a ona ji osvědčila,“ prohlásil europoslanec.
Dodal, že se nediví slovům belgického premiéra, který Česku hrozil za nepřijímání migrantů, i když by to nepoužil. „Já si myslím, že těch nebezpečí pro Evropskou unii je tolik, že my musíme držet basu, a my jako součást visegrádské čtyřky to odmítáme dělat,“řekl Štětina a potvrdil moderátorovi domněnku, že se jedná o budoucnost Česka na Západě a premiér Babiš i prezident Zeman k tomu negativně přispívají. „Já jsem eurofederalista, já jsem zastánce Spojených států evropských,“ objasnil svou pozici Štětina a zdůraznil, že podle něj je jakýkoliv útok na Evropskou unii nebezpečný a že musíme držet při sobě proti nebezpečím, ať už je to teror nebo Ruská federace. Zmínil i výrok Angely Merkelové, podle kterého by se bez Evropské unie Francouzi s Němci už dávno „vyřezali“. A že nejednota, i dobře míněná, může ohrozit 70 let míru v Evropě.
Štětina také na svém facebooku zmínil knihu Karla Pacnera, ke které měl prý tu čest psát doslov, jejž zkopíroval na svou zeď. Po úvodní části, kde knihu opěvuje, se dostal k současnosti:
Jediná kapitola knihy, která se neodehrává v minulosti, ale v dnešní přítomnosti, je kapitola poslední. Jmenuje se 2018: PRUDKÝ PROPAD DO BABIŠSTÁTU. Je to nejsilnější kapitola knihy. Analyzuje první polovinu roku 2018. Kniha je tím vzácně up to date, neboť zachycuje hlavní letošní události, včetně volby českého prezidenta, ruského prezidenta, včetně vyslovení důvěry Babišově vládě... Je to vrcholek žebříku, jehož dolní příčle jsou všechny předchozí kapitoly. Záznamy událostí pětadvaceti let nám dávají možnost pochopit, jak se utvářela krize dnešních dnů.
Autor nazývá věci pravými jmény. Nekličkuje, jak je dnes v některé mainstreamové české novinařině zvykem. Je svůj. Nepředstírá objektivitu, je zaujatý. Straní. Straní evropským hodnotám, straní svobodě, které jsme nabyli. Straní našemu členství v NATO a v EU, straní lidským právům. Je si vědom toho, že velcí čeští novináři také stranili, ať už to byl Havlíček Borovský, Čapek či Peroutka.
Realisticky popisuje hlavní politické aktéry dneška od Hamáčka toužícího po moci přes firmu Klaus a syn až k největšímu škůdci a padouchovi Kalouskovi, který může, alespoň podle mínění voličů ANO, za všechno. Součástí poslední kapitoly, ale i celé knihy, je prezident Miloš Zeman. Pacner zkoumá, odkud se bere popularita prezidenta, proč si Zemana podle posledních průzkumů pochvaluje víc než padesát procent dotázaných. Zmiňuje jeho lidovost, jeho dikci hospody 4. cenové skupiny, jeho otevřenou zálibu v kouření a alkoholu. Docela přesný portrét. Současně Pacner upozorňuje na vztah Zemana ke komunistům, na to, že Zeman jako první polistopadový prezident přišel na sjezd KSČM, na to že předsedu KSČM Filipa chválil jako svého přítele. Najdete tu i smutný povzdech nad tím, že se Zeman nezúčastnil uložení ostatků kardinála Josefa Berana v chrámu sv. Víta na Hradčanech. V souvislosti s Hradem se Pacner zmiňuje o „proruské páté koloně“ na Hradě. Dobře chápe vztah prezidenta ke Kremlu a k Vladimíru Putinovi. Chápe i to, že Kreml představuje bezpečnostní riziko a Zeman svou kolaborací s Kremlem toto bezpečnostní riziko pro Českou republiku i celou Evropskou unii vyvolává a zvyšuje. Jako zkušený autor se Pacner nepouští do spekulací, zda je Zeman agentem těch či oněch ruských tajných služeb, chápe však, že se prezident chová, jako by jimi byl. Možná by mohl více rozvést pozici prezidenta k válce na Ukrajině, rozbít Zemanovu nepravdivou teorii o ukrajinské občanské válce, zdůraznit, že jeden stát napadl druhý stát a po sedmdesáti letech rozbil fungující bezpečnostní systém. A nejen to: Zeman ve spojenectví s českými komunisty přispívá k falšování novodobé historie ukrajinské. Včetně historie ukrajinské vzpoury jménem Majdan. Komunisté se snaží zamlčet příčiny ukrajinského buntu. Nevznikl, jak se často vysvětluje, z touhy Ukrajinců po podpisu asociační dohody EU–Ukrajina. Ukrajinci dali jasně najevo, že nechtějí strčit hlavu do nového chomoutu, že nechtějí vstoupit do nového Sovětského svazu, pro který Vladimír Putin používá název Jevroazijskij sojuz. Ukrajinci mají silnou historickou paměť: pamatují na gulagy, deportace, Stalinem vyvolaný hladomor, na tupé doby vlády ukrajinského bolševika Leonida Brežněva. Majdan měl výrazný protisovětský a protikomunistický charakter. Byly strženy tisíce soch Iljiče Lenina, Ukrajina zakázala komunistickou stranu. Proto naši komunisté používají kremelský slovník a nazývají Ukrajince šmahem nacisty, benderovci, fašisty... I já jsem si vysloužil v českém komunistickém tisku označení hlavní český fašista. Také by Pacner mohl více rozebírat v souvislosti se Zemanem submisivní politiku Evropské unie vůči Putinovi a zdůraznit, že cílem hybridní války, kterou Moskva vede vůči nám, je rozbít Evropskou unii. Ale tady už se projevuje má profesní choroba. Jako člen výboru pro obranu a bezpečnost Evropského parlamentu kladu přílišný důraz na zahraniční politiku, zatímco Pacnerova kniha popisuje zejména naše domácí záležitosti. Nicméně není to jen Zeman, evropských politiků koketujících s Kremlem přibývá. Bohužel k nim patří i paní vysoká představitelka Mogherini, nepsaná ministryně zahraničí Evropské unie. Paní vysoká představitelka ještě nikdy nezařadila Moskvu mezi hlavní bezpečnostní rizika ohrožující Evropskou unii. Zeman tuto nebezpečnou tendenci vytváří.
No a pak tu máme premiéra Babiše. Tomu Pacner věnuje podstatně víc místa a úvah než prezidentovi Zemanovi. Stejně jako u Zemana zde Pacner zdůrazňuje spolupráci Babiše s komunisty. Popisuje podivuhodný holport, který Babiš s KSČM uzavřel. A přirozeně se ptá: Co za podporu vlády od KSČM budou od Babiše komunisté chtít? Upozorňuje na to, že hlavním zahraničně politickým požadavkem KSČM je vystoupit z NATO. Dá se předpokládat, že tímto požadavkem budou Babiše vydírat. A Babiš podléhá. V nedávném velkém interview v MF DNES dokonce prohlásil: „KSČM je demokratická strana“, čehož si Pacner zřetelně všímá. A já k tomu dodávám: Zdá se Vám pak vyloučené, že vypovíme spojenectví s NATO? Zdá se Vám vyloučené, že Rusko někdy v nedaleké budoucnosti vybuduje svou středoevropskou raketovou základnu v Milovicích u Prahy? V týchž Milovicích, které dvě desítky let okupovala sovětská armáda. Stačí, když k tomu Babiš podepíše s Kremlem mezivládní smlouvu o pronájmu. Prezident to požehná. A Filip mu za to poděkuje. Říká se tomu zrádcovský komplot. Nebude třeba zvacích dopisů.
Pacner podrobně propírá Babišovo estébácké agentství. Ani na okamžik o něm nepochybuje. Ani čtenář, který zná Pacnera jako velezkušeného autora literatury faktu, pochybovat nemůže. Kauza Čapí hnízdo je dokumentována realisticky. I snahy Babiše ovládnout v Česku orgány činné v trestním řízení. Přečtěte si znovu: pochopíte, že nám vládne trestně stíhaný oligarcha, který byl navíc agentem StB. Pokud vás ani to nevzrušilo, uvědomte si, že dva důležití muži v české politice ovládají zemi v obskurním a nebezpečném tandemu. Přečetli jste si, vážení čtenáři i popisy protestů občanské společnosti, popisy mnohatisícových demonstrací. Pacner se ptá: „Ty tisíce jsou hodně nebo málo? Dost je to na to, aby svět viděl, že v ČR je něco v nepořádku.“ Vím, s jakým podivem mí kolegové demokratických frakcí Evropského parlamentu hledí na vývoj v České republice. Bojím se, že jako nesolidární jsme odsunování v Evropské unii na vedlejší kolej. Jsem rád, že se v knize dočtete i o zprávě Evropského úřadu pro boj proti podvodům OLAF (Office de Lutte Anti-Fraude), který se zabývá podvody s dotacemi, z nichž je Babiš obviněn.
S povděkem kvituju i to, že Pacner připouští omyl Václava Havla v hodnocení budoucí role komunistů. Dovolím si, vážení čtenáři, využít této příležitosti a dosvědčit jednu málo známou skutečnost: Havel si svoji chybu uvědomoval. Občas uspořádal setkání s přáteli. Jednou se konalo ve vltavské restauraci na Císařské louce. Zeptal jsem se tam Havla: „Pane prezidente, proč jste tehdy nevyužil své autority a nepostavil komunisty mimo zákon?“ Jeho odpověď si pamatuju skoro slovo od slova: „My jsme si tenkrát mysleli, že se reformují a oni to neudělali. Existují li validní právní důvody, nechť jsou mimo zákon postaveni.“ Bylo to několik měsíců před jeho smrtí. Byl už nemocný a nestihl svou chybu přiznat veřejně. Jsem přesvědčen, že by to udělal, kdyby mu osud nadělil dost času. Velcí mužové dělají velké chyby. Jejich důsledky Karel Pacner zobrazuje v tomto díle.
Je nejvyšší čas knihu vydat. Demokracie je ohrožena. Ti, kteří nám vládli v minulosti, se znovu derou k moci. Je potřeba jim v tom zabránit. Karel Pacner se o to vzácně snaží se svým strojem času. A já dodávám: Listopadovou sametovou revoluci je třeba dokončit všemi právními a demokratickými prostředky, které nám přinesla. Je třeba postavit mimo zákon jakoukoliv politickou stranu, která má ve svém názvu mluvnický derivát slova komunismus. Demokracie se pak sama postará, aby bez svého hlavního štítu, jímž je slovo komunistická, propadli na úroveň bezvýznamné extrémistické straničky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
