Stovky lidí z ubytoven mohou skončit na ulici. Důvodem je plánovaná regulace příspěvků na bydlení

Na nutnost opatření upozorňuje jak komunista Pavel Kováčik, tak například i navrhovaný ombudsman Stanislav Křeček (ČSSD).

Ing. Pavel Kováčik

KSČM

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Sociální bydlení je v Česku velkým problémem. I proto, že fakticky u nás není, a pokud se o něm někde mluví, vyvolává spíše značné kontroverze, poněvadž se z něj stal byznys parazitující na výplatách dávek ze sociálního systému, přispívajících právě na bydlení. Na bydlení v sociálně vyloučených lokalitách a ghettech. Jedná se tedy o novele zákona, která by měla pravidla bydlení na tzv. sociálních ubytovnách změnit.

Ovšem i samotná novela vyvolává u některých politiků rozpaky a otázky nad tím, zda vůbec problematice nějak pomůže. Dostat se do začarovaného kruhu je totiž poměrně snadné – ovšem vymanit se z něj je prakticky nad lidské síly – alespoň prý podle stávajících podmínek. Nutno totiž dodat, že život v sociálně vyloučených lokalitách je často provázen úzce s dluhy.

„Není všechno zlato, co se třpytí, a nový zákon nemusí být vždy řešením. Chystaná novela zákona, která má řešit bydlení na ubytovnách, se jej chystá omezit na délku jednoho roku. Co bude dál s lidmi, kteří tu žijí, případně s dětmi, však strůjce této novely zřejmě nezajímá,“ poznamenal k plánovaným změnám předseda poslaneckého klubu komunistů Pavel Kováčik.

Připomněl, že i s obecními byty, které by mohly být pro sociálně slabé řešením, to však je problematické. Právě kvůli zmíněným dluhům, kvůli kterým pak mohou mnozí lidé skončit i na ulicích.

Život v uzavřeném kruhu

„Pokud mají tito lidé dluhy, a to většinou mají, obecní byt pro ně není možné přidělit. Obdobně se chovají i azylové domy. Aby lidé mohli pobýt v tomto azylovém domě, musí například na jižní Moravě mít současně podanou žádost o obecní byt. A kruh se uzavírá. Jejich dluhy jim neumožňují o tento byt požádat. Byty v některých oblastech zůstávají prázdné. Příčinou je např. složení vysoké zálohy na jejich případné opravy. A tak vlastníci ubytoven budou mít vždy plno, pokud toto neomezí nový zákon, a pokud si stát na vlastníky ubytoven doslova neposvítí a nezačne je velmi přísně regulovat,“ upozornil dál Kováčik ParlamentníListy.cz.

Moc dobře si je však vědom toho, že vše má své pro a proti. Proto se mu v žádném případě nelíbí, že nové regulační opatření, kdy stát nebude vyplácet obyvatelům ubytoven doplatek na bydlení déle než rok, vyžene pak ty, kterých se to týká, doslova na ulici.

Přijdou stovky rodin o střechu nad hlavou? Křeček varuje před zákonem spíchnutým horkou jehlou

„Zcela reálně nám tak hrozí, že problém ubytoven se přesune do ulic moravských a českých měst. Ke konci roku 2015 tak mohou přijít stovky rodin o střechu nad hlavou, a tak je nutné hledat řešení, které těmto lidem pomůže,“ varuje Kováčik.

S námitkami souhlasí i možná budoucí ombudsman Stanislav Křeček. „Legislativní řešení těchto problémů je nutné, ale předkládaný zákon je skutečně připravován horkou jehlou. Vůbec nebere v úvahu např. i změny v novém občanském zákoníku. U lidí, kteří bydlí často v předražených podstandardních ubytovnách, navrhovaná novela povede spíše k dalšímu prohlubování jejich sociálního vyloučení,“ zkritizoval zmiňovaný návrh.

A v rámci připomínkového řízení uvedl hned několik parametrů, které je třeba zvážit před rozhodnutím o schválené novele zákona.

A jako první, před čím varuje, je i v jeho případě časové omezení poskytování doplatku na bydlení na jiný než obytný prostor, což bývá typicky právě ubytovna.

I podle něj lze očekávat, že po uplynutí této doby značná část obyvatel ubytoven ztratí bydlení, protože je nebude mít z čeho platit. „V současné době ovšem neexistuje komplexní úprava sociálního bydlení, která by těmto osobám garantovala zajištění lidsky důstojného bydlení. Návrh zákona neobsahuje ani rozšíření jiných alternativ k bydlení v ubytovnách, např. zvýšení kapacit azylového bydlení apod. Ve svém důsledku tak navrhovaná právní úprava může vést k popření ústavně zaručeného práva na pomoc v hmotné nouzi, která je nezbytná k zajištění základních životních podmínek, mezi než patří rovněž bydlení. Návrh nerespektuje, že podle nového občanského zákoníku je možné nájemní smlouvu uzavřít k jakémukoliv, i nebytovému, prostoru,“ upozornil Křeček s tím, že varoval i před dalšími háčky, které se mohou záhy vyskytnout.

Zákon o sociálním bydlení již řadu let „stojí"

Je ještě jednou na místě připomenout to, že otázka zákona o sociálním bydlení přitom leží před politiky a i minulými vládami několik let bez významného posunu. Kvůli tomu, že prakticky v Česku sociální bydlení neexistuje nebo nevzniká nové, podílí se jeho absence na generování dalších a možná i zbytečných bezdomovců. I k tomu se pro ParlamentníListy.cz Stanislav Křeček vyjádřil.

„Je dnes velmi obtížné říct, co všechno bydlení potřebuje, ale mnohem snadnější je sdělit, co bydlení, tedy především bydlení sociální, nepotřebuje: Je to populistické mlácení prázdné slámy zleva i zprava. Problém je v podstatě velmi jednoduchý a spočívá v poctivé odpovědi na otázku, kterou si málokdo ovšem je ochotný položit. Proč za situace, kdy ve městě existují volné byty za nájemné, které je nižší, než platí obyvatelé ubytoven - a je jedno, zda ze svého nebo ze sociálních dávek – to nehraje žádnou roli - si takový byt nepronajmou? Odpověď je stejně jednoduchá: Protože jim ho nikdo nepřenechá do nájmu. A proč jim ho nikdo (obce ani soukromník) nepronajme? To salonní ochránci všelikých práv slyšet nechtějí a tvrzení o xenofobních rasistech takovou reálnou odpovědí není,“ upozornil na realitu Křeček.

JUDr. Stanislav Křeček

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Právo u nás nedefinuje to, co je sociální bydlení

V minulosti přitom na toto téma ParlamentnímListům.cz uvedl, že je třeba mít na paměti fakt, že u nás jsou všechny nájmy nyní stanovené tržním způsobem.

Podle toho tedy sociální byty u nás skutečně nemáme – poněvadž je ani právo nijak nedefinuje. „Teoreticky by to měly být byty menší než je 120 metrů čtverečních, tak, jak jsou posuzovány v zahraničí. Ovšem jelikož chybí definice, nedá se určit, co to vlastně je. Měl by to být byt, který by byl prohlášený za sociální na základě sociálního postavení nájemníka - nájemníků. Ne, že se postaví celé sídliště, čímž vznikne jen a pouze ghetto sociálně vyloučených lidí s minimální šancí na znovuzačlenění se do společnosti. To si, myslím, až teprve nyní uvědomuje řada lidí, která to nechtěla vnímat, v souvislosti s problematikou, která se objevila například ve Šluknovském výběžku a severních Čechách,“ doplnil dále Stanislav Křeček.

Situace se navrženou novelou v této podobě ještě spíš zhorší

Pro úplnost dodejme, že zmiňovaná novela, o které výše uvedení politici pochybují, má řešit problém poskytování vysokých částek doplatku na bydlení na často podstandardní bydlení v ubytovnách, bydlení v prostorech, které nejsou zkolaudovány k bydlení, výplatu několika doplatků na bydlení na jeden prostor (byt či jednotku v ubytovně) aj. Podle obou mužů však tento zákon v předkládané podobě situaci lidí ohrožených ztrátou bydlení ještě zhorší.

Proč se lidé v takovéto situaci ale ocitli, když před několika lety v takové míře problematika v Česku nebyla? „Ta populace vyloučených lidí se výrazně zadlužovala a zároveň se stala obětí jakéhosi paralelního trhu s bydlením. Jsou tady různí kšeftaři, polopodnikatelé, kteří zřizují ubytovny zejména v oblastech, kde je větší chudoba a nezaměstnanost a zadlužené lidi tam vlastně vystěhovávají. Nabídnou jim nové bydlení výměnou za jejich lepší, lukrativnější byt. Takhle řada lidí migruje z těch bohatších částí republiky do těch chudších a vznikají nové lokality. Jde to mimo pozornost většinové populace,“ vysvětluje příčiny Martin Šimáček z Agentury pro sociální začleňování.

Ghett stále v Česku přibývá. Žijí v nich hlavně Romové

V Česku tak dál postupně přibývá chudinských domů a čtvrtí, v nichž žijí převážně Romové. V některých krajích se za posledních sedm let počet těchto ghett zvedl zhruba o dvě pětiny, v takzvaném sociálním vyloučení je někde i dvakrát či třikrát víc Romů než v roce 2006.

I podle Pirátů je přitom důležité nejen, aby takový zákon o sociálním bydlení vznikl a vešel v platnost, ale aby zároveň nijak nezvýhodňoval žádnou ze skupin obyvatel, poněvadž sociální bydlení nemůže být přidělováno například na základě etnicity. Nejdůležitějším kritériem pro přidělení takového bydlení by mělo podle nich být prokázání hmotné nouze. Jak upozorňují, stejné skupiny - tedy chudí, střední vrstva i bohatí se totiž vyskytují téměř u všech etnických skupin, včetně majority.