Mladík, kterému v DW říkají Hamza, se chtěl dostat do Evropy, protože doufal v lepší prostředí, více možností a také žil v přesvědčení, že Evropa dodržuje lidská práva. Nečekal však, že ho bude italská pohraniční stráž držet bez jídla a vody a následně ho ještě zbije obušky.

Hamza žil v uprchlickém táboře v Jordánsku, kde se rozhodl podniknout cestu přes Alžírsko do Tunisu a následně lodí přes Středozemní moře. Loď, na které se plavil, je jednou z mnoha, jež se potopily ještě před přistáním. Ze zhruba 45 pasažérů tři nepřežili. Dva chlapci a jeden dospělý muž.

Zbytek se dopravil zdárně do bezpečí na nejbližší opuštěný ostrov, odkud se jim podařilo satelitním telefonem zavolat o pomoc. „Neobjevili se dalších šest hodin, a když přijeli, vzali ženy a děti, zatímco muže nechali na ostrově,“ vypráví Hamza. „Byli jsme na ostrově nějakých 20 hodin bez jídla a pití.“

Pohraniční stráž nakonec přijela a odvezla muže na Sicílii, kde je posadila na autobus na policejní stanici. Po skoro měsíci a půl na cestách měla ta opravdová Hamzova cesta teprve začít. V Evropě totiž platí tzv. Dublinská úmluva, podle které má žádosti o azyl zpracovávat ten stát EU, do kterého uprchlíci přijdou jako první. A prvním krokem je získání jejich otisků prstů.