Symboly Zborov, Dukla a dnešní „generálská armáda“. Historik Fidler opět srovnává

Včera byl 6. říjen, tedy den, v němž se v minulosti slavil Den armády. Jak jsem si povšiml, toto téma vůbec nepřišlo na pořad dne...

Máte pravdu, ale na druhou stranu se nelze divit, protože současná armáda má s onou armádou, která slavila svůj svátek 6. října, jen málo společného. I když jedna ze dvou brigád pozemního vojska, jež stále nese historický název „Dukelská“, je přímým pokračovatelem oné 3. československé samostatné brigády bojující na podzim 1944 v prostoru Dukelského průsmyku. Snad si aspoň někteří příslušníci hranické brigády včera na hrdinství a oběti svých předchůdců vzpomněli.

Den armády jsme již několikrát řešili. Mohl byste udělat stručný historický exkurz, jak se v průběhu let měnil?

V rámci monarchie žádný jednotný armádní svátek neexistoval, jednotlivé pluky c. k. branné moci slavily své vlastní svátky, připomínající buď jejich založení, nebo účast ve významných bojových akcích. Podobné to bylo před Velkou válkou také v Rusku. Jednotlivé pluky ruské císařské armády měly také své plukovní svátky.

Když vznikaly naše první legionářské jednotky, převzaly onu ruskou tradici a v roce 1916 slavil 1. československý střelecký pluk svátek svatého Václava a 2. československý střelecký pluk svátek svatých Cyrila a Metoděje. Toto se změnilo s ústupem od církevních tradic po ruské březnové revoluci, a to ve prospěch tradice husitské. V létě 1917 se pluky Československé střelecké brigády vzdaly plukovních svátků a místo toho převzaly jména husitských osobností – mistra Jana Husa, Jiřího z Poděbrad a Jana Žižky z Trocnova. Nový čtvrtý pluk dostal jméno Prokopa Holého a celá nově vytvořená 1. divize převzala název Husitská. Legionářská tradice plukovních názvů byla převzata a rozšířena celou československou brannou mocí na podzim 1920. Celoarmádní svátek byl zaveden rozhodnutím ministra národní obrany až 27. června 1928.

Nenapadá mne žádné výročí spojené s tímto datem...

Také žádné nebylo. Jedná se pouze o datum ministerského výnosu, jímž se zavádí den bitvy u Zborova – 2. červenec – jako armádní svátek. Byl to pouze důsledek obrovského zájmu veřejnosti o oslavy 10. výročí Zborova v předchozím roce. Ministr proto rozhodl, že bude zaveden celoarmádní svátek, který budou všechny jednotky československé branné moci každoročně slavit. Průběh oslav byl dokonce přesně stanoven služebními předpisy. Nejrozsáhlejší oslavy se konaly počátkem července 1937, mimo jiné také vznikl Zborovský závod branné zdatnosti, byly vydány dvě pamětní známky a začaly přípravy k natočení filmu o bitvě. Armáda si Zborov připomínala i v exilu a tento den zůstal armádním svátkem i po osvobození. V roce 1947 byla vytvořena zborovská pamětní medaile jako jedna ze státních dekorací, kterou obdrželi všichni tehdy žijící účastnící zborovské bitvy.

Kdy tedy došlo ke změně a místo Zborova se začala slavit Dukla?

Po nahrazení ministra Ludvíka Svobody ministrem Alexejem Čepičkou. Ještě v roce 1949 se konaly oficiální oslavy zborovské bitvy, v roce 1950 již nikoli. V té době se již usilovně pracovalo na novém armádním svátku, přičemž byl vybrán 6. říjen jako den, kdy se československé vojenské jednotky ze zahraničí dostaly na domácí půdu.

Tomu výběru v historickém kontextu rozumím. Dovolil bych si však pochybovat, že první naše vojenské jednotky se dostaly na půdu vlasti až tohoto dne...

Máte bezesporu pravdu, ale v těchto záležitostech jde spíše o symboliku než o rigidní přesnost. Ani Zborov nebyl prvním bojem, prvním vítězným bojem, největším bojovým střetem či podobně. Zborov byl prostě symbolem – nejprve našich dobrovolníků v Rusku, později celé zahraniční politické akce a nakonec byl spontánně přijat obyvatelstvem republiky, což se prokázalo právě v roce 1927.

U Dukly to bylo obdobné, i když té spontánnosti se v armádě i v široké veřejnosti trochu pomohlo. Není bez zajímavosti, že byla převzata značná část doprovodných prvků – zavedl se Dukelský závod branné zdatnosti, v roce 1959 byla vytvořena dukelská pamětní medaile pro všechny žijící účastníky, nakonec došlo i na filmové zpracování a v roce 1975 byl natočen dvoudílný film Brána k domovu.

A k oněm jiným jednotkám, to máte pravdu. Jako první dorazili do vlasti parašutisté jednotlivých výsadků z Velké Británie, v polovině září 1944 pak celý 1. československý samostatný stíhací letecký pluk a během karpatských bojů některé naše jednotky překročily státní hranici již několik dnů před 6. říjnem. Ale Dukla byla vybrána jako symbol a fakticky akceptována jak veterány sboru, tak širokou veřejností.

O tom, proč byla Dukla zavržena a Zborov se nevrátil, jsme spolu již vícekrát hovořili. Zajímalo by mne však něco jiného. Ve srovnání s Polskem, které mezi válkami a dnes opět slaví svůj svátek v polovině srpna jako připomínku obratu ve varšavské bitvě roku 1920, tedy v celonárodním nasazení, omezují se naše armádní svátky na akce spíše drobné, jichž se účastnily vcelku malé jednotky...

Je to dáno skutečností, že v moderních dějinách máme pouze jediný příklad masového národního vojenského vzepětí, a tím byla mobilizace v září 1938. Vzhledem k následné politické kapitulaci však těžko hledat dlouhodobější pozitiva. Na druhou stranu však pro současnou armádu jsou všechny tři armádní svátky (Zborov – Dukla – Darney) početním nasazením vcelku vyhovující.

Co máte na mysli?

U Zborova byla na naší straně nasazena pouze pěchota, celkem však šlo o sedm praporů a necelých třicet rot. S přenesením těchto počtů do současnosti bojovalo u Zborova asi tolik dobrovolníků, kolik nyní máme vojáků bojových jednotek našich pozemních sil.

Do karpatské operace byl nasazen sbor o čtyřech neúplných brigádách, celkem tak šlo do boje přes 30 pěších rot, dvě jezdecké eskadrony, šest tankových rot a 31 dělostřeleckých baterií, což již naše současné pozemní síly přesahuje prakticky ve všech parametrech. A nezapomínejme, že byl také k dispozici onen letecký pluk se dvěma stíhacími letkami a 22 bojovými letouny, tedy počtem vcelku odpovídajícím našemu letectvu.

A pokud jde o Darney, tam pochodovalo ve dvou plucích a šesti praporech celkem 18 pěších rot, což opět není příliš velký rozdíl od počtů, jimiž disponuje současné pozemní vojsko.

Nezlobte se, ale musím zasmečovat. Kolik generálů a plukovníků se zúčastnilo oněch tří akcí, jež se v minulosti přetavily v naše armádní svátky?

Smečujete opravdu dobře, takové srovnání se současností nelze v žádném případě pozitivně vysvětlit. U Zborova byla do boje nasazena brigáda, stejně jako u Darney k pochodu. V čele první stál ruský plukovník (Vjačeslav Platonovič Trojanov), v čele druhé francouzský plukovník (Armand-Charles Philippe). Vyšší hodnosti se u Zborova či Darney nenacházely a oba plukovníci byli jediní.

Počátkem září 1944 měl 1. československý armádní sbor ve stavu dva brigádní generály (Jana Kratochvíla jako velitele sboru a Ludvíka Svobodu jako velitele 1. brigády) a dva plukovníky (Vladimíra Přikryla jako velitele 2. brigády a Valentina Emmauiloviče Savického jako velitele sborového dělostřelectva), všichni ostatní příslušníci sboru měli nižší hodnost.

Srovnávat tehdejší nasycení bojujících jednotek nejvyššími vojenskými hodnostmi s dnešním stavem je asi zbytečné, protože tuto skutečnost si každý čtenář uvědomí sám. Je mi však známo, že ve své knize o Ludvíku Svobodovi jste uvedl plánované počty generálů a plukovníků 1. československého armádního sboru z té doby. Můžete udělat srovnání se současnými známými počty, tedy s plánovanými generály a plukovníky našeho dnešního generálního štábu?

Hezky jste si mne povodil k hrůzostrašnému výsledku. Sbor na plných počtech se čtyřmi brigádami měl mít tabulkově celkem devět generálů a 37 plukovníků (reálný stav je uveden výše). Současný generální štáb má mít (podle tabulek z roku 2022, novější údaje známy nejsou) 14 generálů a 85 plukovníků. Srovnání v generálech 9 : 14, v plukovnících 37 : 85. Přitom onen sbor na tabulkových stavech by měl přes 50 pěších rot, devět tankových rot, necelých 45 dělostřeleckých baterií a tři stíhací letky. Tedy více než dvojnásobnou sílu, než má naše současná armáda. Ovšem generálů a plukovníků zde měl být pouhý zlomek (asi čtvrtina), než je ve službě dnes.

Pokud to shrnu, počty generálů a plukovníků naší současné armády jsou asi osminásobné proti tomu, co bylo za druhé světové války považováno jako optimální...

I takto se to dá interpretovat.