Petr Schovánek je rád, že může žít ve svobodné společnosti, byť ani ta není bez chyb.
„Ale jsem si vědom toho, že spousta lidí se i dnes může cítit nesvobodně. Oni sice mají právní svobodu cestovat, ale mnohdy na to nemají prostředky. To samé se týká například i vysokoškolského studia či bydlení. Člověk pocházející z vyloučené lokality má mnohem nižší šanci, že vystuduje vysokou školu. Je to do jisté míry dáno prostředím, ve kterém žije, on sám si však nemohl vybrat, kam se narodí, nemohl se pro to svobodně rozhodnout, ale teď mu jeho situace svobodu do jisté míry bere. Příležitosti v naší společnosti, bohužel, nejsou rovné. Proto si také spousta lidí může myslet, že například svoboda cestovat nic neznamená – protože oni si to cestování stejně nemohou dovolit. Žije tu zhruba 83 tisíc lidí včetně více než 20 tisíc dětí v nestandardním bydlení. Tito lidé žijí na ulici, v azylových domech či na ubytovnách, mnohdy v nedůstojných podmínkách, mnohdy v permanentním strachu. Žije tu přibližně 821 tisíc lidí v exekuci. Tito lidé budou mít pravděpodobně jiný názor na to, co je svoboda, než já. A jejich názor na svobodu není o nic méně významný než názor lidí, kteří měli v životě větší štěstí,“ upozornil mladý muž.
Jeden posun ale rozhodně vidí. Dnes může svůj názor vyjádřit každý a nemusí se bát, že to komunisté označí za protistátní činnost a pošlou ho na pár let do chládku, jak se to dělo před rokem 1989.
Dal také najevo, že má pochopení pro lidi, kteří se komunistickému režimu podvolili a tvářili se, že je všechno v pořádku, jen proto, aby třeba svým dětem nechali otevřenou cestu ke studiu na vysoké škole. Někdo to může hodnotit jako občanskou slabost, ale podle Schovánka se na to dá nahlížet také jako na sebeobětování rodičů ve prospěch svých dětí. Kdyby v roce 1989 nebyli komunisté odstaveni od moci, Petr Schovánek uznává, že by pro něj asi bylo pro život lepší, kdyby měl rodiče, kteří by neměli u svého jména černou kaňku, protože komunisté naprosto nesmyslně odsuzovali děti za činy jejich rodičů a bránili jim např. v již zmíněném studiu.
Určité prvky totality prý vidí i v dnešním konzumním způsobu života.
„Určité prvky totality spatřuji v konzumnosti dnešní společnosti. Věci, které nám původně měly sloužit pouze jako prostředky k dosažení nějakého účelu, se nám nyní mnohdy jeví jako samotný účel. Příkladem jsou třeba peníze. Ty samy o sobě žádnou hodnotu nemají, jsou jenom prostředkem, díky kterému si můžeme pořídit něco, co tu hodnotu má. Pro mnoho lidí však může být cílem samotné vlastnění a hromadění peněz. Ženou se pak v životě za něčím, co žádnou skutečnou hodnotu nemá, v domnění, že jednou dojdou do bodu, kdy už budou spokojeni s tím, co mají, což se však nemusí stát nikdy. Nutkání vlastnit a mít zbavuje člověka do jisté míry svobody,“ varoval Suchánek.
Ale všechno bere jako zajímavou životní zkušenost. I kdyby se prý vrátila totalita, byl by to pro Suchánka zajímavá zkušenost. Kdyby přišel konec světa, platilo by prý totéž.
„A jestli se dožiju konce světa, tak to vlastně v jistém ohledu budu také považovat za úspěch. V osobním měřítku se pak bojím ztráty schopnosti otevřeně uvažovat nad souvislostmi mezi věcmi, čímž bych mohl spadnout do slepé nenávisti a marné uzavřenosti,“ uvedl.
Znepokojuje ho, kolik majetku ve svých rukou nashromáždil nejbohatší Čech Petr Kellner a moc, jakou koncentroval v rukou stávající předseda vlády Andrej Babiš. Další problém podle Schovánka představuje Miloš Zeman, který jako prezident při svých cestách do Číny fakticky legitimizuje děsivé zacházení čínských komunistů s Ujgury. K dovršení všeho zlého se mu zdá, že řada politiků je lhostejná k osudům lidí v nouzi.
Ing. Miloš Zeman
Na druhé straně druhé prohlásil, že na své české spoluobčany není příliš hrdý, protože v nacionalismu spatřuje spíš problémy než bonusy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
