„Proč nechal komunistický, ‚poúnorový‘ režim mého otce zavraždit, proč ho tak tvrdě a bez příčiny potrestal, když celou svoji vojenskou kariéru obětavě sloužil republice, si stále neumím dost dobře vysvětlit. Po popravě měl navštívit Klementa Gottwalda generál Ludvík Svoboda, otcův přítel, a ptal se ho na příčiny. Gottwald ho vzal na procházku do parku, kde mu prý řekl, že Píkovu hlavu chtěla jedna z komunistických klik, ve které hrál hlavní roli Reicin a Zápotocký. Nevím, co jim mohlo tak strašně vadit. Táta sice nebyl zrovna obdivovatelem Stalina, ale několikrát na veřejnosti, i například pro filmový týdeník prohlásil, jak si váží ruského národa za jeho odvahu a vůli bojovat proti fašismu. Možná doplatil na to, že znal také dobře sovětské gulagy (koncentráky), ze kterých bral uprchlé Čechoslováky do jednotky, již budoval v Rusku společně s Ludvíkem Svobodou, A vůbec věděl, jak to v tehdejším SSSR chodilo,“ zamýšlel se Milan Píka nad tragickým osudem svého obdivovaného otce. Se Slezským muzeem v Opavě a zejména s jeho ředitelkou Janou Horákovou, která je kurátorkou historické pozůstalosti Heliodora Píky, spolupracoval v minulých dnech na slavnostní akci k 120. výročí generálova narození, která se uskutečnila v úterý 4. července.   

Hrdina z první i druhé světové války skončil na popravišti

O životě a tragickém příběhu generála Heliodora Píky bylo už napsáno nemálo knih i novinových článků. Píka začal svoji úspěšnou vojenskou kariéru za I. světové války v Rusku jako legionář a posléze byl Masarykem odvelen na západní frontu, kde bojoval po boku francouzské armády. Byl tam vícekrát vyznamenán za statečnost. V třicátých letech po studiích v Paříži se stal vojenským atašé v Rumunsku. Později to dotáhl až na hodnost plukovníka na generálním štábu ministerstva obrany. Před německou okupací odešel do Francie a později do Velké Británie, kde nabídl Benešově exilové vládě své služby. Ta ho poslala nejprve do Rumunska a pak do Istanbulu, kde se setkal s Ludvíkem Svobodou.

Po jednáních mezi Londýnem a Moskvou se stal velitelem vojenské mise v tehdejším Sovětském svazu, kde se Svobodou vytvořili známé armádní bojové jednotky, které se podílely i na osvobození Československa. Po návratu z Moskvy se stal Heliodor Píka divizním generálem a byl také účastníkem mezinárodních mírových jednání po II. světové válce. Obrat nastal po roce 1948, kdy jej komunisté nejprve postavili mimo službu a o rok později ve vykonstruovaném procesu, když byl obviněn bez věrohodných důkazů ze špionáže, nechali nevinného generála popravit. Společensky pronásledovaná byla pak i celá jeho rodina.

První změna k lepšímu nastala v roce 1968, kdy tehdejší prezident Ludvík Svoboda vyhověl neúnavným snahám Milana Píky a jeho otce částečně rehabilitoval a zrušil nespravedlivý rozsudek. K úplnému očistění jména obětavého vojáka a diplomata došlo však až po sametové revoluci. Roku 1991 mu udělil prezident Václav Havel in memoriam Řád Rastislava Štefánika za mimořádné zásluhy v období druhé světové války, byl mu odhalen památník v jeho rodišti – ve Štítině u Opavy – a byly také po něm pojmenovány některé ulice v mnoha českých městech.