Kuras mezi námi rozpoznává skupinu lidí, kteří se vyznačují tím, že záměrně ignorují fakta o islámu a raději lpí na abstraktních všelidských právech či humanistických idejích – z bezmezné lásky k bližnímu či potřeby patřit k určité skupině stejně cítící, spíš než myslící. Takoví lidé dle něho navíc věnují obrovskou část své intelektuální energie vymýšlením argumentů a číháním na chyby či nepřesnosti, zbrklé výroky a charakterové vady „islamofobů“, skutečné či vymyšlené.

Na informace o početní přítomnosti džihádistů v migračních tocích prý kupříkladu kontrují námitkou, že to jsou „jen nepotvrzené odhady bez spolehlivých důkazů“. Pokládají za „zdravý rozum“, že “migrace nemá s terorismem nic společného“ či se obávají, abychom si z migrantů „neudělali nepřátele, kdybychom je sem nepustili“. Takový postoj k islámu se však publistovi pranic nezamlouvá.