Studentka Obchodní akademie v Kolíně Pavla Vojtová píše, že má pocit, že se v jejím okolí začíná stále více rozmáhat názor „nehas, co tě nepálí“. Slyšela ho prý už od svého otce, který dokonce radí, že by Amerika měla Ukrajinu nechat Rusku. „Zklamal mne. Tím spíš, že se dokáže rozčilovat, že nás Beneš za války prodal nacistům. Z mého pohledu je to téměř to samé, jen se tehdy tolik neumíralo v boji, ale až později v koncentračních táborech,“ píše.

Pokud prý Rusko dostane kus Ukrajiny, je možné, že bude chtít víc. Celou Ukrajinu, Polsko, Česko. Až ho bude mít Německo na hranicích, možná se prý konečně probudí. Čína by se prý mohla přidat a začít pojídat své asijské sousedy. „Na Ukrajině umírají lidé každý den a co my? Strháváme Rusku kapesné,“ protestuje studentka.

Vojtěch Kočárník z pražského Gymnázia Jana Nerudy zase píše, že na rozlícenou Evropu dopadá mlha. V ní už nevidíme, který stát je demokratický a který byrokratický či komunisticky smýšlející. Naše situace prý čím dál více začíná připomínat rok 1938. „V takovém období, kterému by se dalo říkat na prahu války, se vždy objeví nějaký agresor na jedné straně, oběť na straně druhé a přihlížející, líné a neschopně zírající obličeje někde mezi nimi,“ píše.