Žijeme v beznadějně rozdělené společnosti. Čekání na příchod pravdy a lásky si krátíme různě. Politici tím, že se den co den v televizi navzájem obviňují, který z nich je více prolhaný. Jejich voliči tím, že si svou nenávist vybíjejí na každém, kdo nesdílí ty správné iluze. Dohadování o prkotinách typu výletů do Ankary zabere už tolik místa, že není čas ani pojmenovat skutečné problémy naší společnosti, natož se zamyslet nad jejich řešením.
Čím více bezradnosti se kupí, tím více vzniká nových politických stran. Všechny chtějí dokázat, že to dokážou a že přitom nedopadnou jako ODS. Pravicové strany spolu soutěží o to, která z nich vytuneluje více hesel, jimiž kdysi mávala levice. Od zvyšování životní úrovně těch, kdo se nalepili na stát, až po toleranci ke každému ze 76 či přesněji 83 dosud známých pohlaví. Levicové strany se neomylně blíží k bodu, kdy jich bude existovat přesně tolik jako levicových voličů. Možná ještě o něco více, čímž by se rozšířil prostor pro tvorbu všelidových koalic.
Chcete, aby Andrej Babiš pravidelně jednal s Petrem Pavlem?Anketa
Již poměrně brzy nás čeká další kolo hašteření, přeborů v nenávisti, pošťuchování a vzájemného napadání. Stane se tak nejpozději při příležitosti prezidentských voleb, když pro některé již kampaň začala. Budou to volby o to důležitější, že momentálně prožíváme období dvojvládí. Jako kdybychom chtěli rozbití Československa dodatečně kompenzovat tím, že to, co zbylo z republiky, bude mít více mocenských center. Jedno z nich představuje Parlament a demokraticky vzniklá vláda, druhé se rýsuje kolem Senátu, Ústavního soudu a demokraticky zvoleného prezidenta. Mocnější je to z obou vládních center, kterému drží palce zbrojní lobbisté, tajné služby, rozhlas, televize a další přísně nestranná média spolu s demonstranty, kteří působí dojmem, že je má snad někdo na telefonu.
Tuto krajně ponurou kulisu osvětlilo zčista jasna minulý víkend finále žen na tenisovém turnaji ve Wimbledonu. Konečně je tady po dlouhé a dlouhé době něco, co nám svět upřímně závidí. Byl to triumf, který jsme si už odvykli od našich reprezentantů vůbec očekávat. Všechny naše na smrt znesvářené tábory se začaly objímat a radovat. I když v televizních a internetových debatách u nás vystupují známí odborníci naprosto na cokoliv, tentokrát se nenašel nikdo, kdo by našim hráčkám vytkl špatné podání, smeč či return a nabídl se, že sám předvede, jak se to má hrát správně.
Co bude dál? Začněme tím, že Petr Pavel pozve obě finalistky na Hrad. Měly by si to tam pořádně prohlédnout, ať vědí, do čeho jdou. Nechci nic naznačovat. Snad jen to, že i premiér Babiš nedávno prohlásil, že naší zemi by slušela prezidentka. Podle pořadí ve Wimbledonu by měla mít Linda Nosková přednost před Karolínou Muchovou.
Pro takovou kandidátku svědčí mnohé. Na rozdíl od Danuše Nerudové je mladá a krásná. Na rozdíl od Petra Pavla už něco v životě dokázala. Na rozdíl od obou jmenovaných politiků se dovede uživit sama, nepotřebuje být přisátá na státní kasu a fasovat erár. Měli bychom v čele státu opět někoho, koho nám může svět jenom závidět. Ostatní politici by mohli nerušeně pokračovat ve vzájemném obviňování ze lží a neschopnosti. Už jsme si na to u nich zvykli. Snad jenom zbrojaři by byli rozhození. Až dosud vůbec netušili, že raketa nemusí být dobrá jenom k zabíjení.
Poznámka: Autor i redakce jsou si vědomi, že kandidát na prezidenta ČR musí dovršit věku 40 let.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Byla by tenistka Linda Nosková dobrou prezidentkou?
