Fotogalerie: - Okolo Bataclanu
Fotogalerie: - Ztichlá Republika
Bojíte se teroristického útoku na území České republiky?Anketa
Jaké byly vaše první reakce, když jste se dozvěděla o aktuálních teroristických útocích v Paříži?
Očekávali jsme, že se to může stát. Nebylo to až takové překvapení. Přesto jsme byli v šoku. Je to strašné.
Po útocích na redakci Charlie Hebdo se hodně hovořilo o tom, že teroristy francouzské tajné služby znaly, ale nepřikládaly jim důležitost. Nemyslíte si, že vaše tajné služby situaci ve Francii podceňují?
Jeden z útočníků byl na seznamu lidí potencionálně nebezpečných. Nicméně takových je několik tisíc a nemohou je pořád hlídat. Druhý byl hledán policií. Kdyby ho chytli, tak by byl ve vazbě. V každé zemi jsou hledaní lidé. V této situaci člověk neví hodiny ani dne, kdy se objeví nové zprávy, budou odhaleni noví přisluhovači teroru či noví teroristé.
Do jaké míry je Paříž a Francie multikulturní společností natolik, aby se vyvarovala nenávisti vůči muslimům či dokonce odvetných útoků například na zdejší mešity?
Jde o velmi uvědomělou společnost. Alespoň v to doufám. Jsou tady také političtí populisté jako Národní fronta. To je jediná politická síla, která se netají nenávistí k lidem jiné barvy pleti či jiného náboženství. Nicméně je osamocena. Existují ale i lidé, co volí Národní frontu a v životě neviděli Araba. Objevily se studie, že na východě Alsaska, v oblastech bez emigrantů, volili Marine Le Penovou, protože se báli změn. Myslím si, že emigrace je ve Francii fenoménem. Ostatně sama pocházím z emigrantské rodiny, jsem arménského původu. Mí předkové sem přišli před sto lety. Byly různé vlny emigrace. Třeba Poláci emigrovali do severní Francie a vůbec nešlo o bezproblémovou emigraci. To lze ostatně říct i o italské emigraci. Přitom to byli křesťané a Evropané. S muslimy je to trochu těžší, ale jsou tu už přes padesát let. Většina Francouzů zná muslimy, kteří se integrovali a stali běžnými občany. V Paříži je i muzeum emigrace. Mělo reklamní kampaň. Ta informovala o tom, jak obrovské procento Francouzů má buď babičku, anebo dědečka emigranta. Náš premiér je Španěl, starostka Paříže také, bývalý prezident je maďarského původu. Proto pochybuju, že by se zvedla vlna odporu proti muslimům.
Cítíte jako žena s arménskými kořeny nějakou nevraživost vůči Turkům, kteří uskutečnili na Arménech genocidu?
Co se týče arménské problematiky, tak mí předkové pocházeli z Kavkazu a ne z Turecka. Šlo o antikomunistickou emigraci. Letos máme století této genocidy. Byla jsem loni v Turecku jako normální turista. Žádnou nevraživost necítím.
Nicméně právě přes Turecko se do Evropy dostává obrovská vlna uprchlíků ze Sýrie a dalších islámských zemí. Postkomunistické státy se k nim staví velmi odtažitě. Západní Evropa je k nim vstřícná. Jak vy to vnímáte?
Byla jsem na reportáži v Budapešti, když uprchlická vlna začala. V tomto ohledu se podle mě Turecko chovalo velmi dobře. Přijalo kolem dvou milionů uprchlíků. Dlouho jsme tady v EU nic nedělali. Chyba byla v tom, že jsme si mysleli, že se v Sýrii nic neděje. Uprchlíci žili přes rok v táborech a je normální, že chtěli lepší život. Zpočátku si možná mysleli, že se vrátí domů. Byla jsem také na reportáži v Arménii a tam přijímali Armény ze Sýrie. Také si nejdřív mysleli, že budou rok v Arménii a pak se vrátí domů. Následně se ukázalo, že se v Sýrii situace tak zhoršila, že se rozhodli, že už se domů, alespoň prozatím, nevrátí. Migranti zjistili, to jsem se dozvěděla v Budapešti, že se v Evropě žije mnohem lépe. Proto sem začali odcházet. To je pochopitelné, to by udělal každý.
Jak dlouho jste žila v Česku?
Zhruba pět let.
Novinářka Anne Dastakian. Foto: Jan Rychetský
Dokážete pochopit, že více než sedmdesát procent Čechů je proti emigrantům?
Slyšela jsem Čechy, kteří říkali, že jejich země nikdy nepřijímala urpchlíky. To není pravda. Dobře se pamatuji na to, že se z bývalé Jugoslávie do Česka přijímali i muslimové z Bosny. Tenkrát jsem o tom psala. Samozřejmě, že české nálady chápu. Lidé mají strach. Nicméně i slovenský prezident Andrej Kiska mluvil o uprchlících dobře. Říkal, že Československo bylo také kdysi zemí emigrantů.
Hovořila jste o Francouzích z Alsaska, kteří nikdy neviděli muslimy, a proto se jich bojí. Myslíte si, že Češi mají podobný problém?
Nevím, ale za války v Jugoslávii neziskovky, které se jí zabývaly, udělaly hodně dobrého. Tenkrát jste, myslím, měli za ministra vnitra Jána Langoše a ten byl rozumný. Vždyť za komunismu bylo Československo a všichni jste jezdili do Jugoslávie, takže někteří muslimy poznali. Tenkrát se to řešilo mnohem citlivěji. I tehdy byly v uprchlických táborech problémy. Emancipované ženy ze Sarajeva se dost hádaly se ženami z vesnic okolo Sarajeva. Přesto se vše vyřešilo.
Hodně Čechů si myslí, že s uprchlickou vlnou do Evropy přichází i hodně teroristů. Ostatně se to už několikrát prokázalo. Co si o tom myslíte?
Nelze na uprchlíky nahlížet jako na teroristy. To je podle mě úplná blbost. Do emigrace se, pravda, dostane občas nějaký terorista a zneužije jí. Ostatně by mohl využít i mnoha jiných příležitostí. Jsem přesvědčená o tom, že Islámský stát tohoto zneužívá úmyslně. Teroristé Islámského státu jsou ďábelsky chytří. To, že nechali syrský pas vedle člověka, co útočil na stadion v Paříži, bylo cílené. Když se jde někdo odpálit, položí pas vedle sebe? Ne! Vždyť je to celé dost divné. Podle mě to teroristé z Islámského státu dělají úmyslně, aby živili v lidech nenávist. Oni využijí vše, co může obrátit obyčejné lidi proti sobě.
Nedávno britský premiér David Cameron poslal EU určité požadavky, hlavně zemím eurozóny. Myslíte si, že by situace v Evropě mohla dospět do bodu rozpadu?
To bych se divila, ale nikdo neví. Lidé, co hlásají rozpad Evropy, jsou populisté!
Jak vnímáte českého prezidenta Miloše Zemana v jeho drsných prohlášeních o islámu?
Podle mě je třeba rozlišovat mezi islamismem a islámem. Islamismus se opravdu rovná fašismu, ale islám ne. To je amalgám dnešní rétoriky. Teroristé ve jménu islámu vraždí. Nicméně to jsou fanatici, kriminálníci a monstra. Nemají s islámem nic společného. Velká většina muslimů, co u nás žijí, s nimi vůbec nesouhlasí. Vždyť i při útocích zemřelo několik muslimů.
Myslíte si, že po těchto útocích zůstane Paříž pořád stejná?
Ano, myslím si to. Byly to útoky na mladé generace. Je důležité, aby na to mladší generace reagovala. Ne nenávistí, ale rozumem. V Česku to až tak moc neznáte, ale u nás ve Francii je mnoho smíšených manželství. Na začátku jste se mě ptal, jaké byly mé první reakce po útocích. Byla jsem vystrašná. Nikdo z nás není superman! Paříž je ale velmi vstřícné město. Prostě budeme žít dál a nevzdáme se.
Rámeček: Anne Dastakian a Česko
Její rodina emigrovala do Francie v roce 1920. Narodila se v roce 1959. Jezdila tehdy hodně do Anglie, protože se shlédla v punkové vlně. Zamilovala se do skupiny The Clash. Do Československa přijela v roce 1979. Zamilovala se do Prahy. Rozhodla se naučit česky a vystudovala češtinu a filosofii na Univerzitě Karlově. Pro Francouze prý bylo velmi jednoduché dostat stipendium. Čechoslováci jezdili do Francie studovat jadernou fyziku a Francouzi do Československa, země Milana Kundery, literaturu. Stipendium dostala na rok. Chtěla napsat diplomku o Janu Patočkovi, ale nešlo to. Takže ji napsala o česky hovořícím filosofovi Bernardu Bolzanovi. Pak odjela s manželem, francouzským diplomatem, do SSSR. Následně odjela do Prahy oslavit třicáté narozeniny a přišla sametová revoluce. V roce 1997 odjela do Prahy na pět let, protože zde začala pracovat pro zpravodajskou agenturu Reuters. Psala tehdy i do Le Monde. Obdivovala Václava Havla. Líbily se jí kapely jako The Plastic People of the Universe, Psí vojáci, Půlnoc a tak dále. Jak dnes říká: „Takoví skvělí lidé existují jen v Česku!“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
