Putna poukazuje na to, že čím dál více lidí zvažuje, jestli ještě bude bezpečné žít v této zemi. V zemi, kde se na demonstracích nosí šibenice, po lesích běhají chlápci s ostrou municí a otevřeně vyhrožují na kameru České televize, že až bude zapotřebí, přijdou s tou municí do sídla vlády. V zemi, kde se ujala nadávka „havloid“ a kde se 17. listopadu řvalo „Rozdrtíme železnou pěstí intelektuály a pseudohumanisty! Vlastizrádci musí viset!“ Či v zemi, kde internetoví anonymové i leckteří bezpečnostní analytici a politologové otevřeně hlásají, že Evropa je fuj a že Putin nás zachrání.

V takovéto zemi dle jeho zjištění uvažují o odchodu ti, kdo odejít mohou – „protože jsou vzdělanější a schopnější, protože se v civilizovanějších končinách domluví a najdou práci“. Jenže odchod demokratických elit je prý přesně to, co si jiní toužebně přejí. „Pravil jeden Hradem vyznamenaný showbyznysmen: ‚Tihle lidi prostě zmizí, protože se budou bát vystrčit nos na ulici‘,“ dává Putna pádný argument.

Historik konstatuje, že spisovatel Karel Čapek odmítl ve své době odejít do exilu, byť kolem něj hnědl národ, a dokonce mu jakýsi „vlastenec“ postavil k vrátkům šibenici. Nakonec zemřel za druhé republiky – fyzicky na zápal plic, duchovně na zhnědnutí národa. Putna připomíná, že na Boží hod se na Vyšehradě schází Společnost bratří Čapků. „Půjdu také na Boží hod na Vyšehrad, pomodlit se k jeho hrobu,“ avizuje.

Inkviziční obviňování, banality, provokace

Martin C. Putna zaujal čtenářku ParlamentníchListů.cz Alenu Klečkovou, která několika předním činitelům KSČM položila stejný dotaz: „Co si myslíte o prof. Putnovi a úrovni slavné Karlovy univerzity?“