K islámu se však Kechlibar příliš vyjadřovat nechtěl. Pouze poznamenal, že jeho kouzlo spočívá zejména v tom, kolik lidí se mu vyhýbá úplně nebo toto slovo používá nesmírně opatrně. Posvítit dle svých slov si chtěl především na slovo integrace.
„Skloňuje se na stránkách médií každý den. Jako nějaká mantra. Integrace sem, integrace tam. Od doby, kdy jsem na matfyzu absolvoval předmět Matematická analýza II., jsem už tomu slovu notně odvykl. Ach, krásné to časy. Tehdy mi přišlo vcelku neškodné, však šlo jen o matematiku. Dnes – vůbec ne. Dnes jde o lidi. Dnes mi integrace přijde jako nebezpečný společenský sebeklam,“ poznamenává Kechlibar.
Celý text ZDE.
Jak následně uvádí, ani velký idealista už dnes nemůže tvrdit, že překročením pomyslné čáry na mapě se z Pákistánce stane Evropan. „Z toho plyne jistý problém. Odpovědí na tento problém má být integrace. Proveďte správně integraci a hurá, máte časem miliony nových pracovitých spoluobčanů, přínos pro celou zemi,“ dodává. A všímá si také slov teplického radního Dominika Feriho (TOP 09), který nedávno na svém facebookovém profilu uvedl, že nedomítá uprchlíky, ale odmítá nedůslednou integraci.
Po těch lidech však chceme podle publicisty něco, co bychom sami nezvládli. „Skutečná integrace neznamená ‚jen‘ naučit se jazyk dané země. To přitom sám o sobě je těžký úkol. Zkuste se např. v dospělosti naučit použitelně německy – zjistíte, že je to práce na řadu let, navíc byste kromě spisovného jazyka měli ovládat i místní nářečí,“ zmiňuje s tím, že jazyk je však to nejmenší. Úspěšnou integrací je pro muslima kompletní překopání hodnotového systému.
„Co kdyby to celé bylo naopak? Dejme tomu, že se v Evropě něco semlelo a miliony Evropanů prchají. A dejme tomu, že Saúdská Arábie nebo jiný ropný stát byly tak laskavé a otevřely těmto milionům nevěřících svoje brány,“ podotýká a poukazuje na integrační kurz, který by museli Evropané absolvovat.
„Čarodějnice a rouhače popravujeme stětím nebo ukřižováním, popravy se konají obvykle v pátek na hlavním náměstí. Na popravu berte svoje děti, běžně se to tady dělá a vštěpuje jim to úctu k našim zákonům. Číslo na náboženskou policii je XXX YYY ZZZ, zapište si jej do mobilů. Zhanobí-li dcera čest rodu, je nezbytné ji zabít. Pokud byste to neudělali, byla by to pro vás i pro vaše syny společenská sebevražda. Obřízka děvčátek se provádí tolik a tolik dní po narození. Služku z Filipín můžete znásilňovat, jak chcete. Pokud otěhotní, poletí zpátky na Filipíny, výživné platit nebudete. Zadek se vytírá levou rukou, papír k tomu není nezbytný. S cizí ženou se na veřejnosti zásadně nemluví, leda by to schválil její majitel, a to on neudělá,“ zmiňuje například pravidla kurzu. I si myslí, že by 99 procent z nás při závěrečném testu zaškrtalo to, co se po nich chce – ale ne z přesvědčení.
„A kdo z nás by podle těch ‚naučených‘ zásad začal skutečně žít? Kdo z nás by je začal vštěpovat svým dětem?“ ptá se. A dodává, že skoro nikdo. „Jinými slovy, moc bychom se do Arábie neintegrovali. Spíše bychom v té tradiční společnosti působili svou přítomností jako rozkladný živel,“ poznamenává dále.
Podle jeho názoru to tak funguje i u západních expatů v Saúdské Arábii, kdy arabští tradicionalisté samozřejmě zuří, že na jejich území vznikly takové vředy bezbožnosti. „Teď si to představte naopak. To je totiž situace, ve které se Evropa s celou svojí slavnou integrací nachází právě teď. My, Evropané, jsme poněkud sebestředně přesvědčeni o tom, že naše civilizační normy jsou univerzální a morálně vhodné pro celé lidstvo. Že lidé, kteří k nám přijdou z primitivnějších částí světa, se do nich musejí zamilovat. Když ne hned, tak časem, až pochopí jejich osvícenost a nadřazenost. V nejhorším jim to vysvětlíme řádným vyučováním. Multimediální učebny už se těší na multikulturní převýchovu. Jenže Afghánec, který sem přijde odněkud z paštunského vnitrozemí, to vidí úplně jinak. Spousta našich představ o životě se mu hnusí stejně upřímně, jako se vraždění dcer hnusí nám. Dobrovolně je nepřijme, protože by se ráno nemohl podívat do zrcadla,“ poznamenává publicista a z toho důvodu chápe i vznik ghett.
„Ona důsledná integrace podle představ Dominika Feriho se v podstatě rovná hluboké převýchově dospělých lidí, kteří o to nestojí. V dějinách světa bylo dost utopických hnutí, která si převýchovu člověka vzala za svůj cíl. Úspěchy se nikdy nedostavily. Demokratické státy, pokud se do této marné práce vůbec nechaly zlákat, to obvykle vzdaly včas,“ uzavřel s tím, že veřejnou politiku by na Feriho optimismu rozhodně nestavěl. A to minimálně do doby, než někde jinde přesvědčivě ukážou, že to opravdu jde.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
