Je jich kolem dvaceti a bloumají po mosteckém vrchu Šibeník, lesíky u Čepiroh, hřbitova nebo u tenisových kurtů. Mostečané zcela bez domova. „Nedávno jsme prováděli asistenci pracovnicím sociálního odboru při mapování těchto osob. Jejich počet je zhruba stejný,“ říká preventistka městské policie Ilona Kozlová.

Klasičtí bezdomovci nejsou ničím novým v severočeském městě, které dlouhá léta upozorňuje české vlády, že je neoprávněně na chvostu a vlivem dlouhodobě nejnižší nezaměstnanosti se zde chudoba jen prohlubuje. S tím jde v ruku v ruce pak i nezájem zdejších rodáků zůstávat a žít v příhraniční oblasti s nejnižší nabídkou práce, vyostřujícími se sociálními problémy a rozrůstáním ghett. „Od roku 1991 se počet trvale žijících osob v Mostě pravidelně snižuje. Naopak průměrný věk je stále vyšší,“ potvrdila mluvčí mosteckého magistrátu Alena Sedláčková.

Bydlení je pěkný dárek, ale… Až za rok

Ve statutárním městě vedle čtvrti nových bytových domů praská ve švech azylový dům pro ženy a matky s dětmi. Nemají mnohdy ani ložní prádlo, pořádné jídlo pro ratolesti, o školních pomůckách ani nemluvě. Jejich počet narůstá a očekávaným dárkem je pro mnohé dostavba dalšího patra budovy. „Je pravda, že počet zájemkyň o tento typ ubytování mírně stoupá. Stát sice má koncepce bezdomovectví i sociálního vyloučení, ale je potřeba na první linii více zabrat,“ potvrdil nezlepšující se situaci ParlamentnímListům.cz Jan Panocha, vedoucí azylového domu pro ženy a matky s dětmi, který spadá pod mosteckou Diakonii Českobratrské církve evangelické.