Halík v komentáři pro Lidové noviny napsal, že by si odznáček „Já jsem Charlie“ nepřipnul, neboť se mu karikatury Charlie Hebdo nezamlouvají. A ze svého postoje neustoupil ani v DVTV. Tento způsob humoru totiž podle něj skutečně uráží to, co druzí lidé pokládají za podstatné pro svoji vlastní kulturu. V křesťanství je prý celá masopustní tradice kultury, kdy si lidé v kostelích dělali legraci z posvátných věcí, aby se nestali idolatrií. „Ale muslimové to tak necítí a já si myslím, že musíme mít trošku porozumění pro cítění druhých. Nejsem pro to, aby byl časopis zakazován, ale jsem proti tomu, aby byl vydáván jako symbol naší kultury. Vidím v něm spíše takový exemplář úpadku naší kultury,“ vysvětloval.

Podle Erika Taberyho to, že vyjadřuji sounáležitost s časopisem, neznamená, že vyjadřuji sounáležitost s humorem, kterým se prezentuje, nýbrž sounáležitost se svobodou projevu. „Podle mě ztělesnění naší kultury je, že na to mají právo. A my, že máme právo s tím nesouhlasit. Nám se to nemusí líbit, ostatně i na demonstracích byla celá řada muslimů, kteří ani náhodou nemohou s tím časopisem souhlasit, ale chtějí vyjádřit jen to, že nesouhlasí s tou reakcí na něj, která je samozřejmě nepřiměřená. Mně se líbí, že naše kultura je vystavěná na polemice. My polemizujeme, my nezabíjíme. To znamená, i když se nám to nelíbí, umíme si to vysvětlit,“ oponoval šéfredaktor Respektu.