V uplynulém týdnu věnovala média nejvíce pozornosti dění kolem žádosti o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka Poslaneckou sněmovnou k trestnímu stíhání. „Věc je na první pohled celkem jasná. Policie dospěla k nějakému závěru, pravděpodobně na základě anonymního trestního oznámení, alespoň tedy nebylo zveřejněno, kdo trestní oznámení podal, tak policie musela konat, jak jí zákon přikazuje. To je naprosto v pořádku. Teď by měly následovat klasické procesní úkony, vyšetřování a posléze podání, nebo nepodání žaloby státním zástupcem, soud jedné instance, druhé instance. Jde o obvinění z hospodářského deliktu. Musím říct, že mě nejvíc fascinuje, ale to je čistě můj soukromý pocit, trestný čin poškozování hospodářských zájmů Evropské unie. To je trestný čin jako Brno, musím říct,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Přiznává, že si nějak nepovšiml, kde jsou definovány hospodářské zájmy Evropské unie. „Kdo to je vlastně Evropská unie? Je to poslední portugalský zemědělec, nebo je to řecký piják ouza sedící ve stínu pod cypřiši, jak to říkal pan prezident Klaus, nebo je to německý super manažer z mercedesu, nebo kdo to vlastně je ta Evropská unie? Koho zájmy se tedy poškozují? Myslím, že se poškozují zájmy jednotlivců, nebo konkrétně definovaných subjektů. Tohle mi totiž připomíná zákon o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, podstatné je to socialistické vlastnictví. Mám pocit, že jsme právě tam, kde jsme tehdy byli. A že tenhle zákon přesně odpovídá tomu zmíněnému. tedy že ekonomické zájmy Evropské unie v podstatě odpovídají obsahově pojmu socialistické vlastnictví. Ale to je jenom takový můj soukromý postřeh,“ podotýká mediální analytik.
Poslanci o Čapím hnízdu jednali už před rokem a půl
Žádost o vydání obou poslanců k trestnímu stíhání pochopitelně vyvolala otázku, jestli to je, nebo není načasované, jestli to je, nebo není účelové, že policie požádala o vydání poslanců jen několik týdnů před volbami, a ne třeba před rokem a půl. „Tuším, že to bylo v březnu minulého roku, kdy se o tom diskutovalo celé odpoledne v Poslanecké sněmovně. Velice dobře si vzpomínám, jak pan Babiš přednesl asi devadesátiminutový proslov na téma Čapí hnízdo se všemi souvislostmi. Pokud si dobře pamatuji, tak tam přiznal barvu, že společnost patřila jeho dětem. Zároveň se omluvil za to, že nemluvil pravdu, že skrýval identitu vlastníků společnosti a zdůvodnil to starostí o své děti. Nu zákon – ani český, ani evropský – nezná příliš kategorii nějakého etického zájmu nebo starosti o své děti, takže toto mohlo působit lidsky,“ myslí si Petr Žantovský.
Z hlediska ryze právního to však samozřejmě zdůvodnění není. „To pan Babiš ví a jeho právníci nepochybně také. Skutečnost je ovšem taková, že ta záležitost je známa – veřejnosti, poslancům, lidem, kteří se dívali na přenos z jednání té mimořádné schůze – nejpozději od toho loňského jara. A ačkoli samotný akt čerpání té dotace se měl uskutečnit někdy před deseti lety, tak k té konkrétní žádosti o vydání těch poslanců došlo nyní. Tím v žádném případě nechci říct, že tou žádostí policie sama něco sleduje. Už jsem několikrát v téhle souvislosti říkal, že policii důvěřuji, že je to pevný pilíř demokratického uspořádání v naší zemi, protože kdyby nebyl, tak bychom na tom byli opravdu velice zle. Nemyslím si, že tohle je nějaká samostatná aktivita policie,“ míní mediální odborník.
Vytváří se atmosféra, že Babiš je zločinec a Faltýnek přihrávač
Netuší, jestli má pravdu Andrej Babiš, když říká, že je to účelové, politické a nastražené před volbami. „Ale je zcela zjevné, že všechny politické a mediální tance, které se kolem toho točí, různá vystoupení paní Němcové a dalších v televizi a jiných médiích se dala očekávat. Naprosto ladí s celkovou atmosférou, kdy se prostě konstatovalo, že pan Babiš je zločinec, pan Faltýnek je přihrávač trestnému činu a je zapotřebí je tedy náležitě prolustrovat z hlediska trestně právního. Nu dobrá, ať se lustrují, ať je dán spravedlnosti průchod, ale doufám, že pan Babiš by byl tím posledním, kdo by spravedlivému posouzení těch věcí bránil. To, že na to má názor, který říká, na to má svaté právo. Pan Rath také říkal nějaké věci a každý, kdo se dostal do nějakého kontaktu se zákonem, se nějak hájil, čímž v žádném případě nechci srovnávat krabici s miliony u pana Ratha a kauzu Čapí hnízdo,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Vzhledem k tomu, že není právník ani policista, nechce srovnávat, jen hovoří o tom, že také šlo o zákonodárce, který byl vydán ke stíhání, posléze stíhán a poté i odsouzen, ale ten případ ještě zdaleka není u konce. „Myslím si, že v případě pana Babiše a Čapího hnízda to potrvá ještě déle. Ne snad proto, že jde právě o pana Babiše, ale proto, že ta věc nebude zřejmě tak evidentní a jasná na první pohled, jak nám podává paní Němcová, která se v televizi explicitně vyjádřila, že se nepotřebovala seznamovat se spisem, který policie nabídla poslancům k nahlédnutí, protože měla dopředu hotový názor, jak se při hlasování bude rozhodovat. Na to má pochopitelně svaté právo, ale zároveň je to její vzkaz lidem, kteří sledují televizi a přemýšlejí o naší společnosti. Jestliže poslanec nemá zapotřebí se seznámit s předmětem, o němž hlasuje, tak něco není úplně v pořádku,“ tvrdí mediální analytik.
Autenticita anonymní nahrávky je zpochybnitelná
Za naprosto neuvěřitelné považuje to, co kolem kauzy provádí Česká televize. „Ve středu jsem sledoval pořad 90´ ČT24 a fascinoval mě tam moderátor, když po záznamu týkajícím se firmy FAU svým hostům, jedním z nich byl místopředseda Poslanecké sněmovny pan Vondráček, kladl opakovaně otázku: ‚A je normální, aby ministr říkal: naši kleknou?´ A asi šestkrát opakoval výraz ‚naši kleknou‘. Připadalo mi to jako výraz absolutní moderátorovy bezradnosti, který vůbec nevěděl, co má říkat. Měl jasné zadání – nevím, jestli ze své, nebo z jiné hlavy – demonstrovat, že je tady pravda a láska na jedné straně a lež a nenávist na druhé straně, no na to jsme v České televize zvyklí. Ale tak trapný výkon, jako byl tenhle, jsem už dlouho neviděl. Přitom pan Vondráček mu přitakal, že pan Babiš používá expresívní výrazy. Tečka, to stačilo. No a co dál?“ podivuje se Petr Žantovský nad umanutostí tazatele.
Doporučuje však zaměřit se konkrétně na to, kolem čeho se vše točilo, a to byla nahrávka týkající se oné firmy FAU. „Tady je jeden zásadní problém, na který upozornil, pokud vím, i novinář Marek Přibil v úterních Událostech komentářích. A sice to, že nahrávka je s největší pravděpodobností sestříhaná. Její autenticita je zpochybnitelná, protože nevíme, kdo se té nahrávky zúčastnil, kdo a kdy ji pořídil, za jakým účelem, kolik slov tam padlo z úst pana Babiše, kolik slov tam padlo z úst jiných lidí, nic o tom nevíme. Víme o tom jenom těch asi dvacet slov, která neustále do omrzení opakují moderátoři České televize o tom, že ‚naši kleknou‘,“ uvědomuje si mediální odborník. Jako příklad toho, jak si lze pohrát s nahrávkou, vybírá souvětí, které mohl někdo pronést: „Chci se podívat na ten problém, a zabít tak dvě mouchy jednou ranou, abych splnil úkol od pana předsedy Nováka.“
Stačí sestříhat a už se mohou vést nekonečné televizní diskuse
„Já si vezmu svůj program Pro Tools, který jsem si koupil za tři tisíce korun, může si ho pořídit kdokoli. Používám ho pro nahrávání rozhlasových komentářů, ale může ho použít každý, protože se v něm uživatelsky velmi snadno stříhají zvukové záznamy. Z té zmíněné věty vystřihnu tři slova: chci, zabít, Nováka. A sestavím je za sebe tak, že to bude hlas toho, kdo řekl to původní souvětí, bude velmi autentický a bude znít velmi přesvědčivě. V tu ránu se toho chopí nějaký televizní moderátor a řekne: ‚Ale ten člověk se přiznal v nahrávce, že chce zabít Nováka.‘ A teď se o tom začnou vést ty nekonečné mnohahodinové debaty, které budou postaveny na falzu, protože původní věta zněla jinak, bylo tam mnohem více slov. V původním vyjádření chtěl dotyčný Novákovi vyhovět, ale v tom mém sestřihu programu Pro Tools to vypadá opačně, že chce Nováka zabít,“ vysvětluje Petr Žantovský.
K tomu už se skoro nedá co dodat. „Protože to je tak flagrantní, že se nad tím dá jen kroutit hlavou a tázat se, jak je možné, že Česká televize, kterou si platíme koncesionářskými poplatky, se zabývá falzem, protože to falzum může být. A v České televizi s nahrávkou operují vážně, nijak se nezabývají tím, že to je anonym, že to je naprosto nejasný zdroj. Neslyšel jsem jediného novináře z České televize a asi ani z jiných mainstreamových médií, který by si položil otázku, kdo je Julius Šuman. Jasně, že to byl ten svědek v Babišově procesu s Ústavem paměti národa na Slovensku a je to samozřejmě fligna, jak říkají v Brně, žertík na Babišův účet. Ale je to dezinformační kanál, který na sociální sítě vkládá nějaké nahrávky a vložil tam i tuhle. Kdo ji pořídil? Za jakým účelem? Co to má znamenat? Co to má dokazovat?“ nabízí se podle mediálního analytika otázka za otázkou.
Mimořádně odporný příklad toho, jak by se neměla dělat novinařina
Vůbec přitom neřeší meritum věci, ale baví se jen o vnější formě. „Tedy o tom, jak je možné, že veřejnoprávní televize, kterou si platíme, zachází s něčím tak podřadným a s něčím tak nejen nemravným, ale i mimo jakoukoli novinářskou profesionalitu zacházejícím materiálem, jako kdyby to byl opravdový podklad, důkaz a přesvědčivá materie. Myslím si, že všechny ty strašně hysterické snahy poškodit Babiše mu jenom vylepší jeho volební kredit. A to si určitě ti, kteří ty tance provozují, nepřejí. Nechápu, že jsou tak hloupí a že jim to nedochází. To prostě nechápu. Už jsem pochopil, že Česká televize dělá propagandu, kdy chce a podle toho, jak je navedená, nebo jaké má zájmy. Ale že je řízena a v těch jednotlivostech z nás dělá až takové pitomce, to se nevidí, to je dost neobvyklé a musím říct, že mě to jako diváka docela uráží,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ke druhému tématu ho přivedla titulní strana týdeníku Charlie Hebdo, na níž voda splachuje nacistické vlajky a zdvižené pravice v souvislosti s povodněmi v americkém státě Texas, což doprovází titulek: Bůh žije, protože utopil nacistické Texasany. „To je mimořádně odporný příklad toho, jak by se neměla dělat novinařina, protože i satira je novinařina. Tohle médium provozuje specifický typ novinářství, kam patří karikatura i satira. Ale tohle je při vší úctě k těm zabitým z atentátu na redakci tohoto časopisu ze strany islámských teroristů něco tak odporného, že se mi z toho zvedá žaludek. Nevím, jestli to ve Francii rezonuje, jestli už jsou Francouzi tak daleko, že považují všechny obyvatele v podstatě venkovského státu Texas za nácky, jestli to má kontext s tím, že se tam levicoví aktivisté chystají shazovat nebo už shazují sochy generála Lee a jiných protagonistů Konfederace,“ přemítá mediální odborník.
Trapné boje proti poraženým symbolům nesvědčí o velikosti
To je zhruba na té úrovni, když se u nás bouraly sochy některých postav naší minulosti, nikoli jen z bolševické éry, ale jakékoli jiné. „To se dá srovnat třeba s Mariánským sloupem, to je na stejné úrovni. Mariánský sloup byl vnímán jako symbol svrženého habsburského režimu, ale stál na Staroměstském náměstí více než dvě stě padesát let a něco tam odžil, abych tak řekl. A dnes se ve Spojených státech jenom proto, že si to přejí levicoví intelektuálové a dělají kolem toho mediální tanec, bourají sochy poražené strany v občanské válce. Jenže ta občanská válka je součástí dějin Spojených států, stejně jako součástí dějin českých zemí byl ten Mariánský sloup a ta rakousko-uherská katolická monarchie. Stejně tak byl součástí naší historie i Šverma, kterého odstranili od Švermova mostu, jenž byl také přejmenován. Vůbec to přejmenovávání je úžasná věc,“ poznamenává hořce Petr Žantovský.
Jako pardubický rodák to ilustruje na tamní hlavní třídě, která se jmenovala Královská na počest císaře Františka Josefa I., po vzniku Československa byla změněna na Wilsonovu. Za okupace třída, lidově nazývaná Na Zeleném, dostala ten název úředně. Od roku 1945 byla pojmenovaná jako Stalinova třída. „Dodneška se jí říká Stalinka, naštěstí začátkem šedesátých let někoho napadlo nazvat ji Třídou míru, mír je takový bezpohlavní. Když se přejmenovávala ulice 7. listopadu na 17. listopadu, tak se přimalovala na ceduli jednička a bylo, což jsem považoval za svého druhu docela vtipné. Ale v důsledku vzato jsou to trapné boje proti poraženým symbolům. To nikdy nesvědčí o velikosti a důstojnosti toho, kdo tyto boje vede. Zpátky k týdeníku Charlie Hebdo, který ukazuje, že nemá absolutně žádnou novinářskou morálku. Tím nechci říct, že si zasloužil ten teroristický útok, nikdy jsem nic takového neřekl a nechci to ani naznačovat, ale zvedá se mi z toho žaludek,“ přiznává mediální analytik.
Byznys s migrací je rozjetý a politici už ho nedokáží zastavit
Na závěr přehledu mediálních zajímavostí tohoto týdne si nechal pozitivní hodnocení. „V pátek ráno jsem si přečetl na Novinkách komentář Alexandra Tomského s názvem Uprchlická krize rozumu a velmi doporučuji k přečtení. Něco tak seriózního a solidně napsaného na téma migrace jsem už opravdu dlouho nečetl, protože autor tam zachází i s historickými analogiemi či informacemi a také se znalostí religionistických informací. Vyvrací rozmanité argumenty vítačů či migrantofilů – to je hezký výraz, pojďme ho zavést – takových slepých migrantofilů, kteří nerozlišují, jestli někdo přichází z nouze, s nepřátelským úmyslem nebo jen z prospěchu. A v tom je, myslím si, klíč k celému problému, že Evropská unie – a Tomský je známý kritik EU – odmítá se vůbec zabývat jakoukoli diferenciací mezi příchodem z nouze, ze strachu o život, nebo z prospěchu, nebo s nepřátelskými úmysly,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Pak není divu, že se to nepřátelství může projevit něčím tak hrůzným jako v pařížském Bataclanu i jinými útoky. „Potom se celá Evropa diví, barvíme veřejné budovy od Eiffelovky po Petřínskou věž různými národními barvami, tu francouzskými, tu španělskými jako po Barceloně. Přitom jsou to všechno jenom hry a dobové tance, které jsou mimořádně odporné, protože zacházejí s lidskými oběťmi. Na lidských obětech staví svůj vlastní byznys, protože z toho, jak už jsem několikrát upozorňoval v návaznosti na informace publicisty Petra Schnura na Novinkách z konce minulého roku, tak ten byznys je velice rozjetý, všestranný a není to jen tak ho dnes už zastavit. Ne z politického, ale z ekonomického hlediska, protože s tou migrací už je spojeno tolik ekonomických zájmů, že to těm politikům vlastně ani nedovolí,“ obává se mediální odborník.
Postačí, když nad lží a nenávistí zvítězí zdravý rozum.
Obzvlášť oceňuje Tomského větu „Válčí s nenávistnou spodinou společnosti, jako by nevěděli, že 80 procent občanů tvoří většinu“, kterou autor upozorňuje na počínání části těch tzv. migrantofilů, tedy vítačů. „To je velice zásadní věta, protože ta namyšlená, arogantní tzv. pražská kavárna, každého, kdo nedrží její názor, označí nějakou nálepkou idiota, rasisty, xenofoba, konspirátora, prokremelského rusofila a nevím koho ještě dalšího. Tohle nálepkování je jenom známkou nedostatečnosti normálního lidského a zdravého rozumu. To je, jak říkal prezident Zeman, proč by pravda a láska měla zvítězit nad lží a nenávistí, vždyť stačí, když zdravý rozum zvítězí nad lží a nenávistí. A v komentáři Alexandra Tomského je toho zdravého rozumu docela habaděj,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
