Ash souhlasí s tvrzením německé kancléřky Angely Merkelové, podle které se může Evropská unie rozpadnout tehdy, pokud selže euro. „Společná evropská měna se skutečně pomalu propadá. Eurozóna se možná v nejbližší době nerozpadne, ale v dalších letech to není zcela vyloučené,“ míní Ash a přirovnává budoucí fungování EU ke špatně vyrobenému kazašskému traktoru, protože bude charakteristické nízkým ekonomickým růstem a vysokou nezaměstnaností. Za největší výzvu však považuje pnutí mezi dlužníky a věřiteli, tedy mezi jihoevropskými státy a prosperujícím severem.
Klíčovou otázkou dle Ashe zůstávají úsporná opatření a strukturální reformy. „Němečtí politici v čele s Angelou Merkelovou tvrdí, že to je jediný způsob, jak se zachránit. S tím ovšem souvisí hned tří zásadní problémy. Tím prvním je skutečnost, že teoreticky dobrý lék nemusí účinkovat, pokud se podává v příliš velkých dávkách oslabenému pacientovi. Za druhé, Řekové, Italové a Francouzi nejsou Němci. Jejich ekonomiky sice potřebují strukturální reformy, ale společnosti v těchto zemích reagují odlišně. A konečně za třetí, pokud se z eurozóny stalo jedno velké Německo, jehož ekonomika je orientována na export, kdo se stane spotřebitelem? Část poptávky musí přijít z eurozóny. Kdyby se všechny státy chovaly jako Německo, potom by se muselo změnit samotné Německo. Obávám se ovšem, že na to nejsou Němci připraveni,“ soudí Ash.
„Paradoxně působí problémy evropské integraci jednotlivé národní demokracie. Toho si jsou vědomi i v Bruselu, ale nemohou s tím nic dělat. Síla Evropské unie totiž spočívá především v demokraticky zvolených vládách členských států. Dovolte mi se v tomto bodě vyjádřit jasně a bez vytáček. Když si budu muset vybírat mezi demokracií a paternalistickým systémem euro-leninské verze evropské integrace, vždy budu jednoznačně volit demokracii. Jak správně poznamenal finský viceprezident Jyrki Katainen, nebylo by správné měnit politiku v závislosti na tom, kdo zrovna vyhraje volby ve státech EU. Řekl to zatraceně dobře. Tomu se říká demokracie, což je největší politický vynález Evropy. Potíž je bohužel v tom, že strukturální problémy eurozóny vyžadují nadnárodní evropskou solidaritu, která mezi různými národy EU neexistuje,“ míní Ash.
Ash uvádí, že právě proto budou rozpory mezi národními politikami a jednotnou politikou EU i nadále pokračovat. V důsledku toho se prý bude Evropa rozpadat a tento proces bude pomalý a trýznivý. „Přesto jsou i v zemích nejvíce postižených krizí rozhodnuti zůstat součástí Evropy. Syriza prokázala pozoruhodnou ochotu ke kompromisu a španělská Podemos na tom asi bude podobně. I přes osekání nejviditelnějších atributů sociálního státu mají tyto země bezpečnou záchrannou síť pro ty nejvážněji ohrožené skupiny obyvatelstva. Nezaměstnaní mladí lidé mohou žít u svých rodičů a někteří ostatní jsou jimi zase finančně podporováni v případě odchodu z domu. Říká se tomu „mámotáto“ banka,“ poznamenává Ash s nadsázkou.
„Dalším bezpečnostním opatřením je skutečnost, že mladý Španěl se dvěma vysokoškolskými tituly může v nejhorším díky pracovní mobilitě zaručené EU alespoň odjet pracovat jako číšník do Londýna či Berlína. Byť tato možnost je kritizována antievropskými partajemi typu britské UKIP a německé Alternative für Deutschland, které skrze pro svůj euroskepticismus zneužívají obavy z přistěhovalectví. Postupně budou tyto kulturní a materiální rezervy vyčerpány. Takže, co dál? Zatím stále záleží na nás. Ještě tento neblahý trend můžeme zvrátit. Může současná Evropa zrozená na přelomu osmdesátých a devadesátých let vytvářet politickou představivost, kterou naše současná politika není schopná realizovat?“ uzavírá Ash.
Psali jsme:
_635605506141059582.jpg&id=69936)
autor: pro
