„Ameriká má jen málokdy čas ohlédnout se zpět. Přesto musím zmínit video z února 2011, které mohli dívací zhlédnout na televizním kanálu ABC. Reportér Terry Moran na něm tehdy uprostřed jásajících davů v Káhiře vítězoslavně oznamoval, že takto zní lidové vzepětí. Egypťané povstali a vybojovali si pro sebe lepší zemi, lepší svět a zbrusu nový život. Onen nový život přitom z dnešního pohledu vypadá stejně depresivně jako ten před vypuknutím arabského jara. Vojenská vláda Mubaraka byla jen vystřídána vojenskou vládou Abdela Fataha al-Sisiho. Mezitím byl na vrcholu také lídr Muslimského bratrstva Mohamed Mursí, který je nyní uvězněn," ohlíží se do nedávné historie Cohen.
„Záměrně jsem na začátku svého dnešního komentáře vybral Morenovo euforické vyjádření, protože on je typickým Američanem. Ta šestá minuta a padesátá čtvrtá sekunda přesně vyjadřuje víru Američanů v lepší zítřky, důvěru v moudrost lidí, ve zkratce řečeno, v samotnou podstatu demokracie. Obamova administrativa jedná právě v rámci této zakořeněné víry. Obama nechce nic jiného než volby, které jsou spravedlivé a svobodné, a volby, ze kterých vzejde nejenom demokratická vláda, ale také vláda, které citlivě naslouchá egyptskému lidu. No, a asi i proto podtrhl koberec pod Mubarakem, který byl dlouhodobě spolehlivým spojencem USA a udržoval i jako hlava arabského státu mír s Izraelem," kritizuje Cohen americké vměšování do vnitřních záležitostí Egypta.
Pro Spojené státy představuje podle Cohena šíření demokracie něco jako šíření lásky pro teenegery. „A tato záliba nás dostala do nikdy nekončících problémů. Zařízli jsme Mubaraka a jsme zděšeni Saúdy, kteří také nemají úplně správný pohled na demokracii. Jordánci jsou na tom stejně. I oni si sice myslí, že demokracie je cool, ale pro Francii, Británii a pro spoustu dalších národů na světě, s výjimkou Jordánského království. Demokracie v arabském světě je pro většinu z jeho obyvatel a drtivou většinu politiků v podstatě děsivá představa," je přesvědčen Cohen.
Co si myslíte o západních sankcích proti Rusku?Anketa
Celý text v angličtině najdete ZDE.
„Spojené státy rozpoutaly válku v Iráku z celé řady důvodů. Tím hlavním byla neexistence zbraní hromadného ničení a neexistující důkaz o spojení s teroristickým útokem na dvojčata 11. září 2001. Dalším důvodem byla snaha nastolit v zemi demokracii, která by se stala, teď si nedělám srandu, ukázkovým modelem pro celý Blízký východ. Předseda Rady pro zahraniční vztahy Richard Haass ve své knize Zahraniční politika začíná doma nabádá stran bezhlavého šíření demokracie k větší opatrnosti. Demokracie podle něj není žádný všelék a je zřejmé, že demokracie na Blízkém východě se bude diametrálně lišit od vyspělé západní demokracie," poukazuje Cohen na Haassův názor.
„Haass věnoval svoji knihu poradci pro národní bezpečnost George H. W. Bushe Brentu Scowcroftovi. Ten je považován za realistu a stejně jako Haass byl zděšen válkou v Iráku a volal po tom, aby ji Spojené státy nevyvolávaly. Byl toho názoru, že by se jeho země neměla do iráckých problémů vměšovat. Domníval se, že pod vedením Saddáma Husajna se Irák nerozloží, byť jeho režim měl ke skutečné demokraci na míle daleko a demokracií nikdy nebude," popisuje Cohen Haassovy postoje.
Historie meziválečné Evropy by nás měla podle názoru Cohena dostatečně varovat. „Ve střední a východní Evropě po skončení první světové války vyrůstaly demokracie doslova jako houby po dešti. Brzy se z nich však staly nesnášenlivé režimy plné extrémního nacionalismu a vše skončilo odpudivým antisemitismem. Postupem času se měnilo myšlení obyvatel těchto států a politici jim nakonec dali to, co chtěli," konstatuje Cohen.
To samé se podle Cohena přihodilo v Egyptě. Po Mubarakovi se dostal ke slovu islámský režim, který začal pronásledovat náboženské menšiny v zemi. „V prvé řadě koptské křesťany, kteří patřili k nejúspěšnější a nejproduktivnější vrstvě obyvatelstva a dříve byli pod ochranou Mubaraka. Mursiho nic takového ani nenapadlo a koptové za jeho vlády trpěli bezprávím," upozorňuje Cohen.
„Realismus často nevypadá na pohled příliš hezky, ale někdy je nejlepším řešením. Pro mě osobně to samozřejmě neznamená, že by snad Spojené státy měly přihlížet masakrování jezídů nebo porušování lidských práv Asadova režimu zahrnujícího mučení a plynování. Když ale přijde řeč na sentimentální touhu pro šíření demokracie, souhlasím s obezřetným realistickým postojem. Jsem ochoten si přiznat, že pokud demokracie funguje u nás, nemusí to tak být v jiných zemích. Stejně tak rozumím zdravě pokryteckému postoji některých našich spojenců na Blízkém východě, podle kterého by měl každý mít doma demokracii, ale ne už právě teď," uvažuje na závěr vskutku realisticky Cohen.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
