„Nepříjemné zprávy jsou poslední dobou shazovány díky obvinění z nepravd a úniku informací. Smysl zprávy tak odchází na vedlejší kolej. Více času se tráví na diskusi, zda-li je zpráva fake news nebo propaganda, či není,“ uvedl v úvodu Campbell. „Mnozí politologové jsou si jisti, že konjunktura falešných zpráv a obvinění z falešných zpráv, je nevyhnutelná. Následkem  takové konjunktury bude další rozvrstvení žurnalistiky – na efektivní a kvalitativní. Proto se „fakeovost“ zprávy stala silným prostředkem propagandy, dezorientace člověka  a rozmazávání hranice mezi pravdou a lží.“ Sama média stojí podle autora před staronovou výzvou – být výrazným, ale nelhat. Překročit hranici mezi pravdou a lží, mezi výrazností a nelhavostí, je vždy nebezpečné.

Lid chce býti klamán

Jedním z řešení je zdravý rozum a jim využívané technologie. „Myšlenka, že všichni lidé jsou si rovni, včetně čtenářů, neodpovídá skutečnosti. Jedni chtějí znát pravdu, druzí chtějí být klamáni, ošáleni a dalším je všechno jedno. I přesto má ale idealismus právo na existenci. Stává se však výzvou: Zvítězit v soutěži o pestrost a efektivnost, a současně zůstat čestným,“ konstatuje autor nad výzvou téměř sisyfovskou.
„Tento přístup ale přestává fungovat tam, kde takzvaný svobodný svět používá cenzuru. Absolutní tolerance, kterou od nás požaduje rozdvojený svět, je nebezpečná. Nebezpečí se skrývá ve ctižádostivosti a vystupování. Proto řešení vyžaduje od žurnalistiky idealismus a nové technologie. Například kybernetické přístupy, algoritmy, umožňující v reálném čase prověřovat řeč či psaný text na fakta. Minimalizace lži v reálném čase bez nároku na pravdu, ale s povinností uvádět fakta, dovolí vzniku automatické regulace dark netu a podobných, a novému profilu žurnalistiky.“ Všechna řešení totiž obsahují potřebu prověrky informací a jejich porovnání. To proto, že dnešní průměrný čtenář to není schopen dělat a nemá k tomu sklony. „Proto musí být lež a arogance neutralizována,“ uvádí ostře Campbell.

Poté varuje: Můžeš být Rus, Čech, Němec, ale nikdo to nesmí vědět. Přijímejte a starejte se o migranty jako o své, jako menšinu. Málokdo si ale uvědomuje, že použití tohoto pravidla ze strany vysokých politických elit povede, když ne okamžitě, tak postupně, ke krachu systému.“

Zakazovat a nakazovat – jak líbivé…

„Jaký vztah je možné mít k anomálním zprávám, pokud nám je zakázáno pohrdání – už jen kvůli tomu, že nejsou podepsané?“ ptá se publicista a hned si odpovídá: „Připomínám, že v těchto dnech prodloužil americký prezident zákaz financování kulturních projektů mezi USA a Ruskou federací. Není pochyb, že západní spojenci USA v Evropě budou zákaz v tichosti kopírovat.“