„Nepříjemné zprávy jsou poslední dobou shazovány díky obvinění z nepravd a úniku informací. Smysl zprávy tak odchází na vedlejší kolej. Více času se tráví na diskusi, zda-li je zpráva fake news nebo propaganda, či není,“ uvedl v úvodu Campbell. „Mnozí politologové jsou si jisti, že konjunktura falešných zpráv a obvinění z falešných zpráv, je nevyhnutelná. Následkem takové konjunktury bude další rozvrstvení žurnalistiky – na efektivní a kvalitativní. Proto se „fakeovost“ zprávy stala silným prostředkem propagandy, dezorientace člověka a rozmazávání hranice mezi pravdou a lží.“ Sama média stojí podle autora před staronovou výzvou – být výrazným, ale nelhat. Překročit hranici mezi pravdou a lží, mezi výrazností a nelhavostí, je vždy nebezpečné.
Lid chce býti klamán
Jedním z řešení je zdravý rozum a jim využívané technologie. „Myšlenka, že všichni lidé jsou si rovni, včetně čtenářů, neodpovídá skutečnosti. Jedni chtějí znát pravdu, druzí chtějí být klamáni, ošáleni a dalším je všechno jedno. I přesto má ale idealismus právo na existenci. Stává se však výzvou: Zvítězit v soutěži o pestrost a efektivnost, a současně zůstat čestným,“ konstatuje autor nad výzvou téměř sisyfovskou.
„Tento přístup ale přestává fungovat tam, kde takzvaný svobodný svět používá cenzuru. Absolutní tolerance, kterou od nás požaduje rozdvojený svět, je nebezpečná. Nebezpečí se skrývá ve ctižádostivosti a vystupování. Proto řešení vyžaduje od žurnalistiky idealismus a nové technologie. Například kybernetické přístupy, algoritmy, umožňující v reálném čase prověřovat řeč či psaný text na fakta. Minimalizace lži v reálném čase bez nároku na pravdu, ale s povinností uvádět fakta, dovolí vzniku automatické regulace dark netu a podobných, a novému profilu žurnalistiky.“ Všechna řešení totiž obsahují potřebu prověrky informací a jejich porovnání. To proto, že dnešní průměrný čtenář to není schopen dělat a nemá k tomu sklony. „Proto musí být lež a arogance neutralizována,“ uvádí ostře Campbell.
Poté varuje: Můžeš být Rus, Čech, Němec, ale nikdo to nesmí vědět. Přijímejte a starejte se o migranty jako o své, jako menšinu. Málokdo si ale uvědomuje, že použití tohoto pravidla ze strany vysokých politických elit povede, když ne okamžitě, tak postupně, ke krachu systému.“
Zakazovat a nakazovat – jak líbivé…
„Jaký vztah je možné mít k anomálním zprávám, pokud nám je zakázáno pohrdání – už jen kvůli tomu, že nejsou podepsané?“ ptá se publicista a hned si odpovídá: „Připomínám, že v těchto dnech prodloužil americký prezident zákaz financování kulturních projektů mezi USA a Ruskou federací. Není pochyb, že západní spojenci USA v Evropě budou zákaz v tichosti kopírovat.“
V další části diskuse pak Campbell uvádí tři příklady, nad kterými přemýšlivého člověka zatrne: „Začátkem srpna vyzvala strana prezidenta Francie Emmanuela Macrona na své oficiální stránce žurnalisty, aby nerozšiřovali informace ruské televize a Sputniku kvůli tomu, že tato média údajně vědomě publikovala nepravdivé informace o Macronovi v době prezidentských voleb. Problém je vážnější. Vedoucí představitelé strany En Marche prosí nejen žurnalisty, ale i sociální sítě jasně označovat dané stránky jako propagandistické. Žádné důkazy fakeů však nebyly prezentovány,“ konstatuje Campbell a pokračuje: „Druhý příklad. Americký prezident Donald Trump spustil na Facebooku kanál ‚reálných nefalešných zpráv‘. V úvodu slibovala divákům snacha prezidenta Lara Trump ‚poskytovat pouze fakta‘. Chci připomenout, že fakt zdaleka není pravda…,“ povzdychne si autor, bývalý učitel na Vysoké škole finanční a správní.
Do třetice! „Mediální škola v Hamburku a Lipská univerzita na objednávku fondu Oty Brennera vytvořily dvousetstránkový dokument vyhodnocující chování německých masmédií v letech 2015 až 2016. To byla doba masového příchodu nelegálních migrantů. Žurnalisté zapomněli na objektivitu. Nahradili ji, údajně v důsledku chyby, propagandou takzvané kultury vítání a cítili právo vychovávat lidi. Z 35 000 dokumentů jen šest procent obsahovalo spolehlivé informace či reportáže,“ šokuje Campbell a pokračuje: „Pouze v jednom článku ze sta byl publikován názor nezávislých autorů. Současně s tím bylo dokázáno, že 43 procent takzvaných hrdinů má vztah k vládě či politikům. Oficiální představitelé Deutsche Welle tvrdí, že pracovníci nepracovali, jak se má a jak by mohli, nedokázali odhalit situaci ani ji osvětlovat z různých úhlů. DW kritizovala, že žurnalisty i články o běžencích silně kritizuje vědecký institut.“
„Francouzský prezident útočí, americký prezident se brání. Jeden i druhý považují za nutné apelovat ne na obsah materiálu, ale na chápání pravdivosti. Masmédia, v daném případě Německa, pracují tak, jak požadují politické elity. A to pokračovalo v předvolební kampani i povolebním zpravodajství,“ hodnotí zkušený publicista ve svém diskusním příspěvku.
Časy se mění! Mění?
O krizi, které „sluníčkáři“ odmítají říkat „tsunami“, uvádí: „Oponenti politiky vítání poukazují na zneužívání ze strany ekonomických migrantů, na chování, které svědčí o obsazování země. O skutečnosti, že se mezi nimi nacházejí teroristé a osoby, které jsou připraveny změnit kulturu Německa, se píše, ale málo. Od roku 2015 bylo odhaleno mnoho faktů, které dnes není možné zapírat. Liberálové ve vládě to pochopili a začali pomalu – nevylučuji, že „na oko“ – měnit migrační politiku. Žurnalisté a masmédia se začali přizpůsobovat novým okolnostem. Žurnalisté v Německu nadále vystupují jako disciplinovaní státní činitelé. Píší to, co je jim přikázáno, jako psali před lety za časů TASS,“ nebere si servítky Campbell a starší, protřelé novináře hned napadá staré rčení z dob socialismu „Dočkej času jako četka tassu“. Jednostranné reportáže, nepravdivost a lež tak podle Campbella vytvářejí ve společnosti nebezpečné vakuum. Problém je také v tom, že jestliže oficiální média publikují nějakou vysvětlující informaci, tak to v mnoha případech není výsledkem hledání pravdy, ale produktem politického příkazu či objednávky.
„Praxe ukázala, že rozšíření internetu a totální průniky informací neochraňují člověka od nepravdy. Právě naopak. Čtenáři nemají sílu, nechtějí, a možná, že již ani neumí, si zapamatovávat fakta a nemají čas je prověřovat. Lež tak zas a znova vede k úspěchu. Pokrytectví roste. Obrovská část auditoria čte jen nadpisy, titulky a nepamatuje si kontexty. V takových podmínkách neroste hodnota faktů,“ uvádí dále Jan Campbell.
Nebezpečnost sociálních sítí
„Obraz svobodného západního světa při nepřítomnosti jasného myšlení umožňuje propagandistům nálepkovat své oponenty. Nikomu nepřichází na mysl, že šiřitelem nesvobody jsou právě sociální sítě. Výzva se skrývá v tom, že účastníci politických a ekonomických bojů již nemohou přestat tento prostředek a s ním spojené metody používat. Na tomto místě připomínám důležitost vzdělání a výchovy,“ konstatuje ve svém příspěvku pro mezinárodní fórum Campbell a pokračuje: „Tento pár, tedy vzdělávání a výchova, byl vždy spolu s reformami financí na prvním místě v rozpadu či vytváření státnosti. Dnes na jeho ignorování doplácíme. Kvalita vzdělávání na Západě neustále klesá. Z toho vyplývá úkol, aby Středo a Východoevropané pochopili, že Západem nabízené přátelství v devadesátých letech nebylo upřímné, ale byl to výsledek chování při prvním vítězství bez války Západu nad jeho historickým nepřítelem. V archetypu Západu, který přesně popsal již William Shakespeare, je ukryta snaha dobývat a válčit, učit, a tedy diktovat a podrobovat – rozuměj řídit – ostatní.“
Bez kvalitní revitalizace vztahů se tedy neobejdeme. Ta musí být podle Jana Campbella založena na tematickém dialogu, na dokonalém ovládnutí rodného jazyka a jeho použití v dialogu. „Nejen v diskusi se Západem, ale pro pochopení, že skutečná pravda je vždy nebezpečná držitelům moci a moci samé.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
