Bojem o obsazení Ministerstva zemědělství, který hýbal v uplynulém týdnu českou politickou scénou, začíná ohlédnutí za uplynulým týdnem v médiích. „Rezort zemědělství je dlouhodobě od poloviny 90. let ministerstvem na chvostu zájmu jak veřejnosti, tak politiků. A to proto, že není tak zajímavý jako finance, kde se rozhoduje o státním rozpočtu, ani není tak informačně nosný jako Ministerstvo vnitra. To byl také důvod, proč na vnitru kdysi seděli pánové Gross a Langer, protože šlo o informace, které spravuje vnitro,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
Nynější zájem o rezort tak nepřičítá zemědělství samotnému, ale zájmům jednotlivých politických subjektů. „Mně vadí, že v té diskusi vůbec nebylo slyšet, jak by si možní ministři, ať už pan Bělobrádek či pan Jurečka představovali zemědělskou politiku, co by se od nich dalo čekat a co by se zemědělstvím vlastně dělali,“ upozorňuje mediální odborník na to, že se mluvilo o církevních restitucích či střetu zájmů Andreje Babiše, ale o budoucnosti zemědělství se z občas vyostřené diskuse občan nic nedozvěděl.
O budoucnosti zemědělství nezaznělo ve sporu ani slovo
Pokud lidovci budou chtít víc křesel, než jim budou "socani" a babišovci ochotni dát,...Anketa
Psali jsme:
Stejně tak se nevede diskuse o tom, jaký vztah má zemědělství k ekologii, co dělá rezort zemědělství v jiných evropských zemích, případně v Rakousku. „Třeba o tom, že z velké části ty zemědělské plochy, o které jde, udržuje jako ekologické, protože tam vůbec nejde jen o nějaké vytěžení, ať už se jedná o obilí nebo o řepku, ale že se jedná skutečně o rekultivaci toho prostředí, protože to je prostředí pro život. To jsou všechno věci, které nezaznívají, alespoň já jsem je v té diskusi neslyšel,“ konstatuje mediální odborník.
Média akceptují, kam se dostala politika, a pak to přijímá i veřejnost
Místo toho jsme slyšeli, jaká strana má ministerstvo obsadit, aby si tam její zástupce pohlídal nějaké kšefty nebo aby otevřel dveře jiným kšeftům. „To je dost odporné, protože to ukazuje, kam se dostala naše politika a že to novináři a média akceptují. Pak se nedivme veřejnosti, že to také akceptuje a že se celé to paradigma proměňuje od politiky myšlenek k politice iluzí. To je i výsledek těchto voleb a vše, co se děje po nich, jen v tomhle trendu pokračuje. Je k vážnému zamyšlení, proč se v médiích a na veřejnosti vůbec nevede věcná debata a proč se vedou jenom tyhle dobové tance,“ podotýká Petr Žantovský.
Druhé téma dnešního ohlédnutí shrnuje vysokoškolský pedagog, který vystudoval žurnalistiku a doktorát získal v oboru Teorie a historie žurnalistiky a médií, pod jednotný titulek Triumf diletantů. „Oba zmínění lidé se určitě urazí, ale mně to je úplně jedno. Triumfem diletantů nazývám tu laskavou českou současnost, protože když se člověk rozhlédne kolem sebe, tak zjišťuje, že ve velké většině důležitých expertních profesích se uplatňují a často velmi úspěšně lidé, kteří k tomu nemají sebemenší odborné předpoklady, tedy diletanti,“ míní Petr Žantovský.
Václav Moravec potvrzuje, že už každý u nás může dělat všechno
Ilustruje to na příkladech, které zdánlivě nejsou ničím nebezpečné či ohrožující. „Třeba v divadlech pomalu mizí pozice režiséra a režíruje každý herec, ačkoli jsou ty dvě profese úplně jiné. Z filmu téměř zmizela role dramaturga, proto točíme samé pitomé filmy a už netočíme filmy jako za časů Vladimír Körnera a Františka Vláčila. České filmové umění začalo mizet v okamžiku, kdy jsme se rozhodli, že některé profese nepotřebujeme. Tudíž opět triumfovalo diletantství provázené spěchem a penězolačností. A výsledky jsou v té filmové produkci vidět,“ tvrdí mediální odborník.
Od filmu, který vzal jen jako okrajový příklad, hned přechází k věcem podstatnějším. „Do mé kategorie ´triumfu diletantů´ samozřejmě patří informace, že lednové udílení Cen české filmové kritiky bude v Divadle Archa v přímém přenosu České televize moderovat známý odborník na film a proslulý novinář, který se zabývá filmem a moderováním odborných cen podobného typu, pan Moravec. Tak to jsem se opravdu rozesmál. A říkám si, že v téhle zemi může už opravdu každý dělat cokoli,“ glosuje Petr Žantovský novou roli Václava Moravce.
Egyptologie je výkladní skříní naší vědy, ale ani to jí nepomohlo
Dalším příkladem triumfu diletantů je podle mediálního odborníka rozhodnutí Akreditační komise neudělit akreditaci oboru Egyptologie na FF UK. „Přemítám, kde se v předsedkyni Akreditační komise paní Dvořákové narodila ta egyptoložka a také v těch dalších sedmnácti členech Akreditační komise, když pokud vím, ani jeden není egyptolog. Tak by mě zajímalo, kde tito lidé berou drzost a dovolí si prohlásit, že magisterskému programu Filozofické fakulty chybí dovednosti podstatné pro uplatnění v oboru,“ rozhořčuje se mediální odborník.
V té souvislosti připomíná slova odcházejícího rektora Univerzity Karlovy Václava Hampla, že egyptologie je výkladní skříní naší vědy a je to jedna z mála, ne-li vůbec jediná disciplína, kde jsme na tom lépe než zbytek světa. „Naši vědci jezdí už od první poloviny 20. století do Egypta, provádějí tam výzkumy, odkrývají artefakty, ale pro Akreditační komisi to nic neznamená,“ kritizuje Petr Žantovský, že zdůvodnění tohoto rozhodnutí neobsahuje nic věcného ani odborného, a tak i v tomto případě zvítězil diletantismus spolu s mocí.
Je traumatizující vidět, že panovačně rozhodují ti, co do věci vůbec nevidí
Akreditační komise a její šéfka Vladimíra Dvořáková má tu moc nepřidělit akreditaci, a tak tu moc v případě oboru Egyptologie na Filozofické fakultě UK také uplatnila. „Je to naprosto traumatizující, jakým způsobem lidé, kteří do věcí nevidí a vůbec se v nich neorientují, o nich rozhodují naprosto panovačně a monarchisticky. A veřejnost se o tom dozví, protože jí o tom řekne třeba Česká televize. Ale například v den, kdy to Česká televize otevřela, tuším v úterý, to Česká tisková kancelář ve svém servisu vůbec neměla,“ diví se mediální odborník.
A tak se ptá, proč tomu tak je. „Je to nezajímavá informace nebo přespříliš expertní? Usoudili čeští novináři, že veřejnosti bude lépe, když bude ušetřena diskuse o tom, zda v Akreditační komisi jsou odborníci na Egypt, nebo jsou tam diletanti? Nebo zda je Akreditační komise smysluplný orgán, zda využívá, nebo zneužívá moc, kterou má nad českým vysokým školstvím? V našich médiích mi chybí debata o smyslu, významu, obsazení i dlouholetém obrazu práce Akreditační komise,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Odešel velký džentlmen, obrovský znalec hudby a literatury
„Stále vidím v televizi paní Dvořákovou, která vystudovala ruštinu a dějepis a zpracovala dizertační práci na téma mexické revoluce, jak se vyjadřuje k aktuálním otázkám stran české politiky. Pak ještě vidím, jak nám ruší českou egyptologii spolu s ostatními členy své komise. Z toho jsem poněkud perplex a postrádám mediální debatu a ptám se proč. Odpovídám si tradičním způsobem, že to by znamenalo o věci přemýšlet, klást si otázky, shánět si informace, seznamovat se s problematikou - a tedy práci. A práce v Čechách bolí, to je známá věc, tedy bolí i novináře,“ myslí si mediální odborník.
Poslední část ohlédnutí za událostmi v médiích bude pietní, smutná a úctyplná. „To se mi často nestává, abych tu někomu vyjadřoval úctu a poklonu. Já ji vyjádřím Lubomíru Dorůžkovi, který ve svých bezmála devadesáti letech tento týden zemřel. Pan Dorůžka byl nejenom obrovský znalec hudby a literatury a přítel Josefa Škvoreckého, ale byl to v první řadě veliký džentlmen, člověk staré školy, člověk první republiky a člověk neobyčejného rozhledu a chování i nonšalance,“ vzpomíná Petr Žantovský.
Dorůžkovy články se díky unikátnímu slovníku a stylu daly ihned poznat
Zdůrazňuje, že Lubomír Dorůžka byl člověk, který si nekompromisně stál za svými názory, ale byl obdařen i vzácnou směsí úcty k druhému a tolerance vůči cizímu názoru. „To je něco, co v Česku obecně moc nevídáme. A je smutné konstatovat, že právě tato schopnost respektu k druhému vymírá právě s touto generací. Já považuji za naprosto nezbytné, když se bavíme o médiích, připomenout jeho památku, protože pan Lubomír Dorůžka byl sice anglista, byl také hudební vědec, ale byl to také – a v první řadě – celoživotní novinář,“ vysvětluje mediální odborník.
Připomíná, že Lubomír Dorůžka vedl v šedesátých letech časopis Melodie, stál u zrodu Mezinárodní jazzové federace a s ní časopisu Jazz Forum. „Napsal nekonečné stovky, možná tisíce článků o hudbě a kultuře obecně do tisku, a tudíž jako novinář byl naprosto unikátní. Měl unikátní slovník, unikátní zacházení s jazykem a stylem. Jeho články se daly okamžitě poznat, protože byly prodchnuty schopností říci pevně svůj názor a respektovat názor druhého. To je něco, co mi od jiných velmi chybí,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
