Hlasatelé korektnosti úspěšně učí lid nekorektně uvažovat. A politici se ochotně vezou na téhle vlně ideologické prázdnoty. Oslavili jsme výročí vzniku samostatného a svobodného státu. Je mi smutno, když se podívám na to, jak téhle příležitosti zneužily politické elity napříč politickým spektrem k sobeckým cílům. Kromě prázdných frází z tribun nikoho z nich ve skutečnosti nezajímá, proč a co slavíme a o čem bychom měli při té příležitosti přemýšlet, na koho vzpomínat. Středobodem oslav naší státnosti je v představách politických elit nejspíše to, kdo a jak se zamračil na dalajlámu, kdo komu slíbil jaký řád a kdo komu nějaké ocenění připnul či nepřipnul na hruď. Trapnost v duchu filmu Anton Špelec ostrostřelec. Krásný důkaz, jak hluboké a inspirativní jsou myšlenky evropanství.

Na besedě v jedné knihovně se mne nedávno čtenářka zeptala, zda je vlastenectví totéž co xenofobie. Byla to dáma vzdělaná, ale tím, co neustále slyší a vidí, znejistěla, zda chápe svět správně. Kdy jindy bychom měli o vlastenectví hovořit, než když vzpomínáme na naše předky, kteří bojovali za naši samostatnost a svobodu. Jenže místo toho se od politiků a z médií ona čtenářka dozvídá to, co se dozvídá. A různé skupinky pomatených aktivistů jí chtějí brát pocity, kterým po desetiletí věřila.

Ideologický zločin a hanebnost od inkvizitorů evropské korektnosti

Je ideologickým zločinem, pokud politici a média spojují xenofobii s vlastenectvím. Je hanebností, pokud inkvizitoři evropské korektnosti hovoří o vlastenectví jako o něčem tmářském, provinčním a zatuchlém. Jistě, hlásat lze všechno, třeba to, že země je placatá, lidé jsou všichni dobří a chtějí vedle sebe žít v soudružské rovnosti, a není větší rozkoše, než platit co nejvyšší daně a ty dávat těm, kteří si neumějí nebo nechtějí peníze vydělat sami. Jenže vedle chiliastických vizí existuje cosi, co se nazývá věda.