Evropská zahraniční politika v posledních měsících opakovaně naráží na neschopnost členských států dosáhnout jednotného postoje. Spory se objevily například při jednáních o financování pomoci Ukrajině, při přípravě sankcí proti extremistickým izraelským osadníkům na Západním břehu Jordánu nebo při schvalování dalších opatření zaměřených proti Rusku. Podle diplomatů a úředníků Evropské unie tyto patové situace odhalují hlubší strukturální problém v rozhodovacím procesu.

Systém, který vyžaduje jednomyslnost všech členských států, totiž umožňuje jedinému hlavnímu městu zablokovat opatření podporované zbytkem Unie. Kritici upozorňují, že tento model je stále obtížněji udržitelný v době rychle se měnícího geopolitického prostředí. Evropa podle nich čelí situaci, kdy se mezinárodní krize vyvíjejí rychleji, než je její diplomatický aparát schopen reagovat. Někteří diplomaté proto varují, že EU riskuje ztrátu vlivu právě v okamžiku, kdy globální mocenské vztahy procházejí zásadní proměnou.

Zástupci několika členských států pro bruselský list Politico otevřeně připouštějí, že současný systém rozhodování nefunguje tak, jak by měl. Každý nový spor podle nich pouze potvrzuje dlouhodobé problémy evropské zahraniční politiky. Diskuse o reformě se proto postupně dostává i na nejvyšší politickou úroveň. V zákulisí evropských institucí se podle diplomatů vedou neformální rozhovory o tom, jak by bylo možné rozhodovací proces zefektivnit. Některé návrhy se zaměřují na změnu samotných pravidel hlasování, jiné na institucionální reformy, které by posílily schopnost Unie reagovat na mezinárodní krize. Zatím však neexistuje shoda ani na základní diagnóze problému, natož na konkrétním řešení.

Spor o právo veta

Anketa

Má Petr Pavel právo jet na summit NATO s Babišem a Macinkou?

Má

3%

Nemá

96%

Nevím / Je mi to jedno

1%

hlasovalo: 4341 lidí

Rostoucí skupina států v čele s Německem a Švédskem prosazuje omezení nebo úplné zrušení národního veta v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. Podle jejich představ by měla Evropská unie přejít na hlasování kvalifikovanou většinou, které se již používá v řadě jiných oblastí evropské politiky. Zastánci této změny argumentují tím, že současný systém umožňuje jednotlivým vládám blokovat rozhodnutí podporovaná drtivou většinou členských států.

Německý ministr zahraničí Johann Wadephul například uvedl, že EU by měla zásadu jednomyslnosti opustit ještě před koncem současného legislativního období. Podle něj zkušenosti z posledních měsíců, zejména při schvalování pomoci Ukrajině a sankcí vůči Rusku, jasně ukazují, že Unie potřebuje pružnější rozhodovací mechanismus. Podobně se vyjádřil také švédský premiér Ulf Kristersson, který očekává, že se debata o hlasování kvalifikovanou většinou mezi evropskými lídry znovu otevře.

Zastánci reformy poukazují i na konkrétní příklady, kdy pravidlo jednomyslnosti vedlo k dlouhým blokádám. Jedním z nich je případ sankcí proti extremistickým izraelským osadníkům na Západním břehu Jordánu. Návrh měl podporu většiny členských států, dokonce včetně Německa, přesto však nebyl přijat kvůli odporu maďarské vlády. Podle diplomatů takové situace poškozují důvěryhodnost EU na mezinárodní scéně. Partneři Unie podle nich často nechápou, proč je evropská reakce na některé krize tak pomalá nebo nejednotná. Kritici proto tvrdí, že současná pravidla dávají jednotlivým vládám nepřiměřenou možnost blokovat společnou politiku.

Napětí kolem rozhodování zesílilo zejména v souvislosti s postoji Maďarska, které opakovaně blokovalo některé kroky evropské zahraniční politiky. Jedním z nejviditelnějších sporů byla půjčka ve výši 90 miliard eur pro Kyjev, jejíž schválení Budapešť zdržovala. V jiných evropských hlavních městech to vyvolalo obavy, že zahraniční politika EU může být snadno paralyzována domácími politickými spory v jediné členské zemi. Diplomaté přitom upozorňují, že podobná situace by mohla nastat i v případě jiného státu. Pravidlo jednomyslnosti totiž umožňuje každé vládě zaujmout stejnou blokující pozici.

Obavy menších států

Návrhy na omezení práva veta však narážejí na silný odpor části členských zemí. Skepticky se k nim staví například Francie, Belgie nebo několik menších států, které se obávají, že by při rozhodování kvalifikovanou většinou mohly být přehlasovány silnějšími hráči. Zastánci současného systému zdůrazňují, že zahraniční politika je citlivou oblastí úzce spojenou s národní suverenitou. Podle nich by zrušení práva veta mohlo vést k situaci, kdy by některé země musely podporovat kroky, s nimiž zásadně nesouhlasí. Belgický premiér Bart De Wever například varoval, že otevření debaty o změně pravidel jednomyslnosti by mohlo EU přivést do ještě hlubších politických sporů.

Vedle otázky veta se v Bruselu diskutuje také o širších institucionálních reformách. Někteří politici a analytici navrhují posílení role Evropské služby pro vnější činnost (EEAS) nebo její hlubší integraci do Evropské komise. Objevují se také návrhy na vytvoření nové Evropské bezpečnostní rady, která by umožnila rychlejší reakci na krizové situace. Podle některých expertů by podobné struktury mohly zlepšit koordinaci mezi členskými státy a evropskými institucemi. Jiní však upozorňují, že institucionální změny samy o sobě základní problém nevyřeší.

Podle části diplomatů totiž skutečnou překážkou zůstává právě pravidlo jednomyslnosti. I kdyby Unie vytvořila nové instituce nebo reformovala stávající struktury, rozhodovací proces by podle nich mohl zůstat stejně pomalý jako dnes. Někteří proto tvrdí, že bez zásadní změny hlasovacích pravidel nebude evropská zahraniční politika schopna reagovat na rychle se měnící bezpečnostní prostředí. Evropské státy se ale sice shodují na tom, že současný systém není ideální, na konkrétní podobě reformy však zatím nepanuje konsenzus.

Psali jsme:

Orbán? Vondráček vytáhl minulost Petra Pavla

„Peníze dojdou už v květnu.“ Zelenskyj tlačí na parlament

Ve výroční den Orbán přitvrdil: Bez ropy žádný souhlas

Dejte ruské miliardy Ukrajině, tlačí EK na Belgii. Ta tuší průšvih