Evropská zahraniční politika v posledních měsících opakovaně naráží na neschopnost členských států dosáhnout jednotného postoje. Spory se objevily například při jednáních o financování pomoci Ukrajině, při přípravě sankcí proti extremistickým izraelským osadníkům na Západním břehu Jordánu nebo při schvalování dalších opatření zaměřených proti Rusku. Podle diplomatů a úředníků Evropské unie tyto patové situace odhalují hlubší strukturální problém v rozhodovacím procesu.

Systém, který vyžaduje jednomyslnost všech členských států, totiž umožňuje jedinému hlavnímu městu zablokovat opatření podporované zbytkem Unie. Kritici upozorňují, že tento model je stále obtížněji udržitelný v době rychle se měnícího geopolitického prostředí. Evropa podle nich čelí situaci, kdy se mezinárodní krize vyvíjejí rychleji, než je její diplomatický aparát schopen reagovat. Někteří diplomaté proto varují, že EU riskuje ztrátu vlivu právě v okamžiku, kdy globální mocenské vztahy procházejí zásadní proměnou.

Zástupci několika členských států pro bruselský list Politico otevřeně připouštějí, že současný systém rozhodování nefunguje tak, jak by měl. Každý nový spor podle nich pouze potvrzuje dlouhodobé problémy evropské zahraniční politiky. Diskuse o reformě se proto postupně dostává i na nejvyšší politickou úroveň. V zákulisí evropských institucí se podle diplomatů vedou neformální rozhovory o tom, jak by bylo možné rozhodovací proces zefektivnit. Některé návrhy se zaměřují na změnu samotných pravidel hlasování, jiné na institucionální reformy, které by posílily schopnost Unie reagovat na mezinárodní krize. Zatím však neexistuje shoda ani na základní diagnóze problému, natož na konkrétním řešení.

Spor o právo veta