„Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi z roku 2012 poskytl církvím za nevydatelný historický majetek (pozn. zejména obecní a krajský) finanční náhradu. Není možné tedy získat finanční náhradu a zároveň žádat naturální restituci! Obdobnou argumentaci jsem jménem Asociace krajů ČR vznášel vůči bývalé vládě ČR v roce 2016 s odkazem na smlouvy uzavřené vládou a církvemi a žádal jsem zásah vlády proti podle názoru tehdejších hejtmanů neoprávněným žalobám církví na majetek obcí a krajů,“ poznamenal Hašek úvodem. 

Následně byl, co se týče nálezu Ústavního soudu, konkrétnější. „Nelze legitimně očekávat vydání veškerého historického majetku v rámci restituce, neboť je možné vydat pouze ten majetek, který konkretizuje výslovná zákonná právní úprava – zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ústavní soud se nemohl ztotožnit ani s názorem stěžovatelky, že finančním vypořádáním zákonodárce sledoval primárně jiné než restituční cíle. Jak naopak plyne z důvodové zprávy k zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a okolností přijetí tohoto zákona (tzv. occasio et ration legis), finanční náhrada měla plnit primárně restituční funkci právě vůči historickému majetku, jehož vydání zákon neumožňoval,“ konstatuje Hašek.