Utitz se narodil 20. listopadu 1920 ve Vídni v židovské rodině. V jeho 12 letech rodina zamířila zpět do Prahy, odkud pocházel Utitzův otec. V Praze studoval německé reálné gymnázium ve Štěpánské ulici, maturoval v září 1938. Během mobilizace se marně snažil přihlásit do Československé armády, po okupaci se mu i s celou rodinou (kromě otce, který zemřel v polovině 30. let) podařilo emigrovat do Palestiny. V roce 1940 se konečně dostal do armády, sloužil v československé jednotce v Tobruku, později jej přijali do důstojnické školy v Haifě a v roce 1943 se přesunul do Británie. V řadách Československé samostatné obrněné brigády se Utitz na podzim 1944 zapojil do obléhání přístavu Dunkerque. V lednu 1945 byl zajat, po dvou měsících se ale k jednotce vrátil při výměně zajatců.

Začínal v německojazyčném vysílání

Po válce zamířil zpátky do Prahy a začal studovat chemii, vysokou školu ale brzy opustil. Na podzim 1945 jej i díky znalostem jazyků přijali do ČTK. Jako její redaktor působil například v Berlíně. V roce 1949 nastoupil do tiskové agentury Telepress, která sloužila k vysílání propagandy do zahraničí. Po zániku agentury, která se v roce 1951 stala nepřímou obětí procesu s Rudolfem Slánským, pracoval Utitz jako knihovník v Ústavu pro experimentální chirurgii v pražské Krči.