Čechová působila také v misi OBSE v Kosovu. Právě prostředí této mise a to, jak se dělá skutečně demokratizace, ve své knize popisuje velmi svérázným způsobem. „Funguje to tak, že se vezme pár lidí, co mluví anglicky, řekne se, že jsou to zahraniční experti, oni pak vyplní řadu měsíců zevrubnou implementaci, intenzivní asistenci, supervizi a evaluaci, přičemž se mají dost často zabývat rekreací, motorismem, socializací, alkoholismem a gaučinkem,“ uvadí v jedné ze svých knih o Balkánu a dodává, že realita mirumilovné kosovské mise byla však daleko drsnější a závažnější.
Čechová si je jistá tím, že díky své knize přitáhla pozornost k tomu, že na působení těchto misí a organizací je potřeba se opravdu dívat kriticky. „Tam není parta dobrodějů a filantropů, kteří se rozhodli měnit svět k lepšímu,“ upozornila Čechová s tím, že se tam najdou lidí všech ražení a motivací.
Následně se přesunula k největšímu a zásadnímu problému tohoto prostředí. „Probíhá tam naprosto minimální kontrola. Jsou tam lidé, kteří tam být nemají. Údajně je v rámci mírumilovné mise i člověk, který se, jak se později ukázalo, podílel na genocidě, což v rámci procesu výběru nikdo nezjistil. V těchto misích pracují lidé, kteří mají pošramocenou minulost a lidé, kteří spolupracovali s nedemokratickým režimem,“ uvedla s tím, že přísná kritéria v těchto organizacích velmi chybí. Ale to je prý princip mezinárodního společenství. V mírumilovných misích proto Čechová nevidí žándou funkčnost. „Po svých zkušenostech v tom smysl nevidím,“ řekla.
Lidé z post-jugoslávského prostoru se dívají na takové snahy mezinárodního společenství a jeho importaci jako na někoho, kdo bude demokratizovat prostředí, velmi kriticky. „Na druhou stranu mezinárodní organizace tam přinášejí pracovní příležitosti, což vidí jako přínos. Na snahy a praktickou účast lidí, kteří jsou naprosto neznalí jejích poměrů, se dívají s kritickou tolerancí, protože oni válku nezažili a nemohou to pochopit,“ uvedla.
Původní zdroj ZDE
Čechová se kromě Kosova zaměřila i na jiné balkánské země, kde podle ní vzpomínka na to, co se dělo v 90. letech, je stále přítomna a živoucí. „Hořkost a nedůvěra i mezi těmi národy ještě vydrží několik generací,“ je přesvědčena Čechová, která v návaznosti na to dala za příklad Dubrovník, který byl ve válce exponovanou oblastí. „Na rádiu Dubrovník každé ráno běží kalendárium připomínající významná data z historie. Každý den vlastně popisuje, co se v ten samý den stalo během války. Připomínají si, kdo v ten den padl, kdo byl ostřelován, jaký byl posun, na jaké linii,“ dodala s tím, že se to mezi tamními obyvateli stále hodně udržuje.
Jako Češka žíjíci v Dalmácii Čechová prozradila, že Češi mají v Chorvatsku vemi dobrou pozici. „Chorvaté a hlavně lidé z Dalmácie oceňuji, že jsme tam jako první začali po válce jezdit. My jsme totiž do jisté míry spasili a urychlili rekonstrukci toho tursitického průmyslu. To oni mají zapsáno v srdci,“ uzavřela.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
