Čechová působila také v misi OBSE v Kosovu. Právě prostředí této mise a to, jak se dělá skutečně demokratizace, ve své knize popisuje velmi svérázným způsobem. „Funguje to tak, že se vezme pár lidí, co mluví anglicky, řekne se, že jsou to zahraniční experti, oni pak vyplní řadu měsíců zevrubnou implementaci, intenzivní asistenci, supervizi a evaluaci, přičemž se mají dost často zabývat rekreací, motorismem, socializací, alkoholismem a gaučinkem,“ uvadí v jedné ze svých knih o Balkánu a dodává, že realita mirumilovné kosovské mise byla však daleko drsnější a závažnější.

Čechová si je jistá tím, že díky své knize přitáhla pozornost k tomu, že na působení těchto misí a organizací je potřeba se opravdu dívat kriticky. „Tam není parta dobrodějů a filantropů, kteří se rozhodli měnit svět k lepšímu,“ upozornila Čechová s tím, že se tam najdou lidí všech ražení a motivací.

Následně se přesunula k největšímu a zásadnímu problému tohoto prostředí. „Probíhá tam naprosto minimální kontrola. Jsou tam lidé, kteří tam být nemají. Údajně je v rámci mírumilovné mise i člověk, který se, jak se později ukázalo, podílel na genocidě, což v rámci procesu výběru nikdo nezjistil. V těchto misích pracují lidé, kteří mají pošramocenou minulost a lidé, kteří spolupracovali s nedemokratickým režimem,“ uvedla s tím, že přísná kritéria v těchto organizacích velmi chybí. Ale to je prý princip mezinárodního společenství. V mírumilovných misích proto Čechová nevidí žándou funkčnost. „Po svých zkušenostech v tom smysl nevidím,“ řekla.