Třiadvacetiletá Alima z Nigérie, třicátník Patrick z Konga a devatenáctiletý Baba z Gambie pochází z různých zemí, ale jedno mají společné. Všichni tři bezmezně věří, že v Evropě se budou mít lépe. Patrick podnikl dlouhou a nebezpečnou cestu přes Kamerun, Nigérii, Benin a Niger. V Libyi musel chvíli pracovat, aby mohl zaplatit za cestu do Itálie. „V Tripolisu vám běžně cizí lidé na ulici nabízejí, že vás dostanou do Itálie. Chtěli po mně asi 1100 dinárů, ale já měl jen 800, což je asi 400 dolarů. Nejprve odmítli, ale nakonec jim to stačilo. Trávil jsem s ostatními pohromadě asi pět dní. K jídlu jsme měli jen pár sušenek a velmi málo vody. Stále nám říkali, že musíme být hlavně ticho,“ svěřuje se Patrick se svými prožitky.

„Když jsem nastoupil v přístavu do lodi, byl jsem nevýslovně šťastný. A jaký byl můj důvod? Všichni jsme své rodné země opustili, abychom začali nový život. My, Afričané, věříme, že když se dostaneme do Evropy, budeme mít lepší život. Já osobně tomu také věřím,“ přiznává Patrick, který o návratu domů neuvažuje. „Známí by se mi vysmáli. Naprosto bych u nich ztratil respekt. V Evropě se chci stát vojákem. Pokud by to nevyšlo, vydal bych se do Mosambiku. Vyznám se v kamenech a tam bych se tím mohl živit,“ vypráví o svých plánech Patrick. Absolvovat cestu po jeho vzoru však nikomu nedoporučuje. „Každému, koho potkám, řeknu, aby nic takového nepodnikal.“