Tématem minulého týdne pro všechny, kdo sledují dění v Německu, byla rozhodně státní návštěva tureckého prezidenta Recepa Tayipa Erdogana. Diskutovaná byla dlouho předem a ještě dlouho se o ní bude mluvit. Byla totiž vpravdě přelomová, což si začíná uvědomovat stále více lidí v Německu i Turecku, ať se jim to líbí nebo ne.

Připomínám, že po pokusu o puč v roce 2016 a před letošními prezidentskými a parlamentními volbami i po nich v Turecku probíhá v přímém přenosu proměna v autokratický režim. Rozsáhlé čistky v armádě, justici, veřejné službě. Stovky a tisíce zatčených na základě zákona o boji proti terorismu, systematický útlak národnostních menšin – zejména Kurdů. Zavírání nepohodlných redakcí a televizních stanic i s jejich osazenstvem – doslova, věznění umělců a politiků. Agresivní války vůči převážně Kurdy osídleným územím Sýrie a Iráku. Turecko je daleko vzdáleno obrazu standardní demokratické země.

Už dobré tři neděle před datem 28. září, kdy měl být Erdogan oficiálně přijat jako státní návštěva německého spolkového prezidenta Franka-Waltra Steinmaiera (SPD), se v Německu diskutovalo na všech možných frontách. V publicistickém pořadu „Maischberger“, kde se vždy mluví napříč spektrem o všemožných tématech, převládl názor, že Turecku se musí „pomoci“, aby se vrátilo na cestu těch správných hodnot. Jediným realistou tam byl novinářský matador Günther Wallraff, který tvrdil, že návštěva v Berlíně a procházka po červeném koberci Erdogana posílí a změny budou jedině k horšímu. Jelikož jsem také realistka, vidím to stejně.

V pátek 28. září jsem v Berlíně byla, před hotelem Adlon, kde byl Erdogan ubytován a kde probíhala jednání – a kde shodou okolností Emil Hácha před necelými 80 lety podepsal vznik Protektorátu Čechy a Morava. Z německého tisku jsem věděla, že oblast bude policejně obsazená – ale to, co jsem viděla, jsem přesto nečekala. Policejní kordóny a zátarasy, těžkooděnci v plné zbroji, nekonečné řady policejních aut, obrněné transportéry s radlicemi. Byla totiž hlášena demonstrace „Erdogan Not Welcome“, demonstrace odpůrců Erdogana, organizovaná převážně kurdskými organizacemi a Marxistische Linke, která začínala kousek dál na Potsdamer Platz. Oficiálně byla oblast uzavřená nejen kvůli Erdoganovi, ale prý také kvůli stavebním úpravám v okolí Braniborské brány, kde budou za týden oslavy znovusjednocení Německa. Jakého Německa, to se ptám už dlouho.