Přítomní se na začátku besedy dozvěděli, že jeho otec se zabýval léčením tuberkulózy – vstoupil nejdříve do sociálně demokratické strany a pak do komunistické. Po okupaci byl v odboji, od roku 1943 v řadě koncentračních táborů, kde většinou pracoval jako pomocník lékaře.
Nejednoznačný tribunál
„Po válce byl u soudu s hlavním svědkem, s esesáckým šéflékařem a vrátil se značně rozčílen,“ vzpomínal profesor Janouch, protože jím byl pomalu osočen, že si vymýšlí. Byl návrh na trest smrti, ale protože to byl anglicko-francouzsko-americký tribunál a na trest smrti musel být jednoznačný souhlas všech a anglický soudce pro to nehlasoval, tak esesák vyvázl se zdravou kůží a po propuštění dokonce napsal nějakou knihu, jak s ním špatně jednali. „Po válce byl Janouchův otec šéflékařem pražské zdravotní organizace. Ordinoval i doma. „Byl jsem vychován v zájmu o Rusko,“ podtrhl Janouch s tím, že jeho otec již v září 1938 odjel na svou první cestu do Ruska, která byla soukromá a „... přijel dosti zklamán. Ale nebylo zbytí, byla tady německá okupace“.
Studia v SSSR
„Jeho sociální angažmá se přeneslo i na mne. Otec mne po pětačtyřicátém dal do ruského gymnázia a já jsem nadšeně souhlasil. Předtím jsem se rozhodl, že v osmé třídě přeskočím jednu třídu, což bylo velice neobvyklé. Tenkrát byla desetiletá docházka,“ prozradil na sebe ze svého dětství Janouch. „Po Hirošimě a Nagasaki jsem se rozhodl dělat fyziku, protože jsem se divil, jak je možné do tak malé bomby dát tolik energie. Pět let jsem se učil v Leningradě a po roce stráveném v Československu jsem se jel opět učit do Sovětského svazu. Nejdříve do Leningradu a pak do Moskvy, kde jsem se mohl učit od těch nejznámějších ruských jaderných fyziků. Zpočátku jsem musel studovat chemii, ale byl jsem velice tvrdohlavý a podařilo se mi přesvědčit české úřady, že budeme potřebovat alespoň jednoho jaderného fyzika. Po dlouhých tahanicích jsem tedy dostal povolení,“ konstatoval host.
Odjel do Číny, kde strávil 40 dní, byl v několika velkých městech a setkal se se řadou tamních fyziků. „Snažil jsem se pochopit, co se tam děje, protože tam byla devastující kulturní revoluce. Ale Čína má velké kulturní tradice, takže přežila i toto. Obdivoval jsem ji už před vytvořením Čínské lidové republiky a pochopil jsem, jakým způsobem se bude vyvíjet,“ vzpomněl na „zemi draka“.
Ve Švédsku
„Když mně ve Švédsku daIi politický azyl, nepřijal jsem rozhodnutí, že mne v Československu zbavili občanství. Takovýchto případů bylo asi jen deset,“ konstatoval Janouch.
Přátelil se s držitelem Nobelovy ceny Andrejem Sacharovem – byl jedním z pěti osobně pozvaných na předávání tohoto ocenění v Oslu. „On je autorem sovětské atomové vodíkové bomby. Dostal se pak do konfliktu s místními úřady, ztratil zaměstnání,“ řekl o významném ochránci lidských práv v bývalém SSSR. Když byl profesor Janouch v disentu, pomáhal lidem, kteří tady byli ve vězení. „Díky kontaktům s Havlem a dalšími lidmi se podařilo vybudovat organizaci, která pomáhala desítkám rodin, jejichž členové byli vyhozeni z práce nebo zatčeni. Peníze jsme sem posílali legálně, valutové obchody české úřady potřebovaly, protože měly zoufalý nedostatek valut,“ informoval přítomné Janouch. „Vytvořil se fungující systém, který naprosto legálně posílal peníze Dienstbierovi, Havlovi, kteří dostávali pak tuzexové bony a mohli je oficiálně měnit za české koruny.“
Pomoc potřebným
Díky Janouchovi se sehnal Lexelův gama nůž, kterého ve světě bylo poskrovnu, který fungoval v Nemocnici na Homolce dvacet let. „Pak byl rekonstruován a je tu dodnes.“
Nebylo tu vidět invalidy, protože nebyly vozíčky: „Nadací jsme tedy pomáhali postiženým lidem. Bylo vidět méně starších lidí, kteří byli nějak postiženi, než ve Švédsku, protože se nemohli pohybovat mezi běžnými lidmi.“ Možnost se pohybovat na veřejnosti pro ně prakticky v tehdejším Československu neexistovala.
Jeden z přítomných se poté zeptal, co říkal na kauzu Milady Horákové. „Otec byl velice znepokojen,“ uvedl Janouch. „Už v té době jsem měl pochybnosti, co se tady děje. V Moskvě jsem si začal uvědomovat, že ten systém je velice nespravedlivý a potřebuje mnoho změn.“
Další dotaz se týkal Jáchymova a uranu pro ruské jaderné zbraně. Janouch odpověděl: „V Sovětském svazu po shození amerických bomb na Japonsko na to nebyli připraveni. To vedlo k tomu, že hledali, kde by mohli získat nejjednodušším způsobem co největší množství uranu. Jako jediné se ukázalo Československo, kromě jihu NDR. Rusové tady velice rychle začali dolovat uran.“
Mešity na severu Evropy
„Co říkáte na situaci ve Švédsku, kdy vaše dcera hodně upozorňuje na uprchlickou krizi a je brána jako protiemigrační a poměrně je tam odsuzovaná? Není tato společnost přehnaně korektní?“ byl dotaz muže středních let. „Pro nás, když jsme zůstali ve Švédsku, to znamenalo akceptovat švédskou společnost a zapojit se do ní. To, co se tady začalo dít v posledních letech, tak zcela souhlasím s dcerou, že se nemohou vytvářet mešity v každém městě. My jsme přišli do Švédska s tím, že akceptujeme pravidla a hodnoty, které zde již existují. Ne že si tam budeme vytvářet velmi malé Československo,“ zdůraznil Janouch. „Je potřeba nastavit určité podmínky. Není možné stavět mešity v každém městě, ve škole zavádět další náboženství. My jsme akceptovali pravidla, která tam existovala, a nevytvářeli jiná. Myslím, že jsem velice tolerantní, ale mám určité obavy, kam by vedla neomezená přistěhovalecká vlna. Oni si mohou vyznávat nějaké náboženství, ale Švédsko přece není země, kde by měla být mešita v každém větším městě, kde by se měly děti ve škole učit islám. Tam by přece mělo být katolické nebo protestantské. To je věc, která pro mne nepřipadá v úvahu.“
Zlý Klaus a lidumil Soros
Dále pak zazněl dotaz na Sorose, kterému se dnes prý nasazuje „psí hlava“:
„My se známe velice dobře, část prostředků Charty pocházela od něho. To je člověk velice liberální a otevřený. Nikdy jsem s ním neměl nějaké konflikty,“ odpověděl Janouch. „Myslím, že Soros se velice zasloužil o vytvoření multikulturních společností. Do dnešního dne s ním mám dobré styky a nikdy se mě nesnažil do něčeho nutit. Já jsem měl poradce, mezi kterými byli Václav Havel, Jiří Dienstbier, kteří určovali politiku Nadace Charty 77. Klaus může za to, že tu není jeho vysoká škola. Soros si myslel, že by Středoevropská univerzita byla v Praze, a byl na to ochoten dát desítky milionů dolarů. Nakonec tedy byla přenesena do Maďarska, protože Soros je Maďar. A přesto si myslel, že Praha nebo Česká republika by byla lepším místem pro umístění takovéto univerzity, vzhledem k českému systému vzdělání, který byl vyvinutější než maďarský.“
„Jaké měl Klaus důvody?“ zněla připomínka z auditoria, odkud také zahučelo: „Protože je blbej…“
„Klaus a někteří jiní byli proti vytvoření Středoevropské univerzity a po řadě nepříjemných diskusí se Soros rozhodl, že bude podporovat vznik této univerzity v Maďarsku. Mně to bylo velice líto, protože jsme sem mohli získat mnoho významných vědců. A to se nestalo,“ reagoval posmutněle Janouch.
„A jak je Soros vnímán ve své zemi?“ A Janouch na to: „To vám nemohu říci…“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
