„Já jsem strávil deset let nad problematikou státních vyznamenání, řešili jsme to už od ledna a já nemohu říci, že by všichni letošní vyznamenaní prošli našimi přísnými kritérii,“ zahájil někdejší prezident své vystoupení.  

Znovu zopakoval, že „vykulil oči“, když na Hradě slyšel o vyznamenání někdejšího komunistického člena vlády Miroslava Tomana staršího. Podivoval se nakonec i nad tím, jak se tomu příliš nevěnovali novináři. Je to přitom průlomové rozhodnutí, které není zcela v souladu s polistopadovou tradicí. Vždy, když uvažoval o tom, že někoho vyznamená, ptal se prý, zda dotyčný člověk nemá nějaký „škraloup“ z komunistické éry, a pokud se ukázalo, že nějaký má, takový člověk byl z chystaného seznamu vyznamenaných nekompromisně vyřazen.  

Když byl premiérem, prý nikdy neuvažoval o tom, že se vzepře přáním prezidenta Václava Havla, pokud jde o udílení vyznamenání. „Já jsem nikdy neuvažoval o tom, že bych Václavu Havlovi někoho nepodepsal, i když jsem kroutil hlavou, vrtěl s sebou a tak, ale bral jsem to jako pravomoc prezidenta. Jemu samotnému se to prý v roli prezidenta nestalo, byť k tomu údajně nebylo daleko, když byl premiérem Jiří Paroubek.