Pane profesore, hned na začátek se podívejme na naši vládu. Ta je ve svém volebním období už více než za půlkou. Jak ji hodnotit?

Ano, vládnutí i se svým nezbytným pozadím má rovněž dvě půlky. Kdo jsem však já z venkova, abych hodnotil centrální vládu naší skvělé vlasti. Vždyť už je stejně ohodnocena průzkumy. Je to hodnocení velmi neslavné včetně kaudální pozice premiéra v žebříčku obliby. Ten sám se ovšem hodnotí kladně. Jako vzdělanec humanista se má jako člověka rád. Je naopak otázkou, zda je on spokojen s námi občany. Zda jsme dost chápaví, pracovití, vstřícní k novým vládním opatřením a vizím, odolní vůči dezinformacím a zda jsme obecně dobrým materiálem pro úspěšné vládnutí až do příštích voleb. 

Osobně jsem od nynější vlády jako celku přílišné blaho ani moudrost neočekával. Ostatně vznikla jako hybridní antibabišovský projekt a pro soulad se zájmy velkých kormidelníků širšího euroatlantického dění. Byli nám zjeveni a z vůle těsné většiny lidu vyvoleni ti aktuálně z nás nejlepší, kteří se předtím pro jistotu sebezáchovně poskládali do koaliční superstrany tak, aby i ti nezvolitelní mohli být zvoleni a z menšin pak mohli zformovat většinovou vládu.

Demokracie má mnoho podob, tudíž i takovou, kdy síla čtyř poslanců vygeneruje tři vládní ministry, což je třeba obdivuhodná pirátská dovednost. Tedy sleduji hlavně čím a jak se vláda sebepochválí. Je to mnohem zábavnější než se jakkoli zabývat v mezivolebním intervalu vlastním názorem na vládnutí, protože vláda jako nepříznivé počasí zase přejde. Jen vzpomínky a dluhy přetrvají.