Videoklip umístěný na oficiálním účtu české vlády započíná slunečními paprsky za slov: „Nesmělé jitro do tváří nám dýchlo,“ načež se za recitace básně přesouváme do přírody, na pouť, do zasněžených hor se záběry dětí, ale také na Staroměstské náměstí v Praze, které střídají pohledy lidí v rouškách či zdravotnice, jež si sundává pevně připevněný respirátor.

Záběry lidí v rouškách a sloku „vše divnou vírou v duši naší ztichlo,
i bolest krvavá i těžký vzdor“ pak střídají ukázky aktivit, které bude možné činit po konci vládních restrikcí. Přesouváme se tak na koncert, do hospody, na fotbal, ale zableskne se i záběr vnuka s dědou. „Radostně klidni brouzdáme se bosi chladící travou lesní přes pažit. Osení stříbří slzy ranní rosy. Snad plakali jsme – ale teď chcem žít!“ končí přitom Wolkerova báseň. V klipu však padne dovětek, že žít „budeme“, a to „jako dřív“. „Díky očkování,“ končí klip.

Poslední snímek videa pak společně s logy Úřadu vlády a Ministerstva zdravotnictví informuje, že se začínají očkovat zdravotníci a senioři a že první vakcíny dorazily před dvěma dny.