Stalo se tak při příležitosti zahájení výstavy Budoucnost Slovanské epopeje v pražské Galerii kritiků v Paláci Adria. Jmenovaná expozice, kterou pořádá Spolek pro Slovanskou epopej v Praze, chce nabídnout Praze součinnost a představuje veřejnosti několik možností umístění Muchových velkoprostorových pláten. Spolek vybral několik variant, které vygenerovalo vedení hlavního města na doporučení Institutu pro plánování a výstavbu IPR. Pro umístění dočasné je to aktuální lokalita Moravského Krumlova, rekonstruovaný Průmyslový palác nebo sály Zbraslavského zámku. Pro trvalou expozici byl vybrán areál bývalých ledáren v Braníku. Řešení sice finančně nákladné, ale pro hlavní město, Muchovu epopej a v neposlední řadě pro chátrající jedinečnou industriální památku, přínosné.

 

Na rozhodnutí již není mnoho času, dlouholeté zapůjčení Slovanské epopeje na zámek v Moravském Krumlově vyprší rokem 2026.

 

Z médií vyplývá, že se o jednu z lokalit pro umístění Epopeje velmi aktivně zasazuje jeden z dědiců John Mucha. V dohodě s majitelem zahraničního obchodního komplexu Savarin v centru Prahy si vymáhá trvalou instalaci pláten v nepovolených prostorách podzemního parkoviště. O nevhodnosti tohoto prostoru ke stálé expozici velkoplošných pláten, národní kulturní památky, není pochyb.

 

„Jedná se nejen o nevhodné, ale i nedůstojné prostory k vystavení obrazů světového významu,“ doplňuje dcera novináře, válečného zpravodaje a spisovatele Jiřího Muchy, syna Alfonse Muchy. „Představitelé Savarinu by chtěli umístit obrazy dokonce v podzemí.“

 

Foto: Jarmila Mucha-Plocková Autor: Archiv redakce

 

V celé kauze se přednostně angažuje John Mucha, který vede několik let právní spor s hlavním městem ohledně vlastnictví obrazů. John Mucha, dle prohlášení Muchy Jiřího i dochované korespondence, nemá být pokrevním vnukem slavného malíře.

 

Angličan John Omond Mucha nejenom, že díky chybně vedeném dědickému řízení, si zajistil roli generálního dědice, ale k jednání o umístění Epopeje svoji nevlastní sestru, pravděpodobně jediného pokrevními potomka, Jarmilu Mucha-Plockovou nikdy nepřizval.

 

„Prakticky se nestýkáme. John s matkou se léta snažili na sebe strhnout veškerá rozhodování o Muchově odkazu i dědických právech. Nerespektuje, že i já mám právo rovnocenné a potvrzené soudně. Díky tomu, že jsem cíleně byla z původního dědického řízení vyloučena, si pan Omond Mucha dlouhodobě pěstuje u nás i v zahraničí image jediného dědice Muchových práv, správce a ochránce odkazu Alfonse Muchy. Nebudu jistě daleko od pravdy, že by velmi rád vlastnil i dar, který patří už 110 let (!) Praze. O zahrnutí Slovanské epopeje do majetku Lichtenštejnského Trustu se snaží již od úmrtí Jiřího Muchy v roce 1991…“ vysvětluje Jarmila Mucha-Plocková.

 

A dodává: „Jsem připravena bránit se soudně proti umístění obrazů v obchodním komplexu Savarin! Je to nejen nedůstojné pro dílo v hodnotě bezmála 8 miliard korun, ale je to ostudné i pro vedení metropole. Tomu Pražané svěřili správu města, jejíž historické jádro je památkovou rezervací (PPR) zapsanou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.“

 

V kauze umístění Slovanské epopeje se silně už za minulého vedení angažoval pražský radní pro kulturu Jiří Pospíšil (TOP 09), kterému by Savarin, dle jeho původních mediálních vyjádření, nevadil. Ostatně, Savarin měl vzácnou shodu v podpoře celého minulého vedení města!  Proč asi, napadne i nezávislého čtenáře. Dnes, kdy se celá kauza začala medializovat, objevují se různé informace, které do kroků předchozího vedení mohou vnést světlo. Jisté je, že dojde-li k soudnímu sporu, budeme případ dále mediálně sledovat a své čtenáře objektivně informovat.