Campbell ve svém textu vzpomíná na cestu z Itálie do Čech, kterou absolvoval právě v noci z 20. na 21. srpna 1968. „Cílem bylo přenocovat v rodném městečku, ve kterém měla Ema Destinová zámek. Můj pohled na svět byl v době, kdy se takzvaně pobírá rozum, formován rodiči, babičkami a základní školou,“ zmínil Campbell.

„Byla to doba krátce po válce, ve které byl fašismus, jak se tenkrát zdálo, poražen jednou provždy. Dnes víme pravdu židovského přísloví: Vše je jinak. ‚Porážka‘ zbytků vykořisťovatelských tříd, na Slovensku navíc i tzv. představitelů reakčního kléru, a vznik socialistického tábora v bratrské jednotě se sovětským lidem dovolovala mnoha mladým a nezkušeným právem se počítat mezi nejšťastnější děti na světě – vždyť se bojovalo o mír! Narozeni do té nejšťastnější doby, říkalo se! Tuto idylu rušila vysílání rádia Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, dárečky a letáčky padající z balonů v pohraničí, věštící modré z nebe a zlaté časy svobody. Dnes víme: Vše je jinak,“ sdělil úvodem Campbell.

• Původní text ZDE

A ohlédl se do minulosti, do roku 1946, kdy Winston Churchill hovořil o železné oponě, o rok později byl vyhlášen Marshallův plán a o další rok déle byl přijat Plán evropské obnovy.