Dramatickému dění na Ukrajině, které v pátek vyústilo v dohodu podepsanou prezidentem Viktorem Janukovyčem a zástupci opozice, jež přinese předčasné prezidentské volby a návrat k ústavě z roku 2004, patří hlavní část ohlédnutí za týdnem v médiích. „Mám k tomuto tématu několik poznámek, které – jak je mým zvykem – relativizují takové to univerzální mediální milieu, které nás obklopuje,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský, že jeho pohled se s tím v českých médiích převládajícím neshoduje.
Stejně jako nikomu nedělá radost to, co se na Ukrajině od listopadu minulého roku děje, tak zrovna tak jemu nedělá radost skutečnost, že to dění se snaží mnozí ať už u nás nebo v Evropské unii či v evropských strukturách, využít pro nějaké své zájmy. To je patrné ze způsobu, jakým různí lidé reagují. Jako příklad uvádí, jak si počínala vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová na tiskové konferenci, když se jí ruský novinář zeptal, jaký vidí rozdíl mezi tím, když se bijí navzájem občané v ulicích v Sarajevu a mezi tím, když se něco podobného děje v Kyjevě.
Velkopanské manýry evropské „ministryně zahraničí“
Zatímco na kyjevské události Evropská unie reagovala hrozbami sankcí a ekonomických embarg, tak na bosenské události taková reakce nepřišla. „Ashtonová po vzoru každého správného socialistického demagoga arogantně odmítla odpovědět, mluvila o něčem jiném a hlavně vynadala ruskému žurnalistovi, jak si vůbec může dovolit jí klást tak dlouhou otázku. To bylo velmi bizarní. V žádných českých médiích jsem nezaznamenal reflexi tohoto poměrně krátkého, ale velmi příznačného mediálního příběhu, jímž Ashtonová ukázala, co si myslí o jiných než svých a ´evropských´ názorech,“ lituje Petr Žantovský.
Psali jsme:
„Trošku mi to připomnělo někdejší krásnou větu francouzského prezidenta Jacquese Chiraca, který jednou vzkázal na adresu České republiky, že ´Češi právě propásli tu poslední příležitost, kdy mohli držet hubu´. Teď mi Ashtonová připomněla tohle velkopanské chování vůči nositeli opačného názoru. A také neschopnost diskutovat. Vždyť to odmítání diskuse je zpravidla produktem neschopnosti diskutovat, tedy nemít žádné argumenty,“ vysvětluje mediální odborník.
Z pohledu důvěryhodnosti jsou Procházková a Štětina ti praví
Právě v ukrajinském příběhu vidí základní problém s argumenty. „Když sledujete česká média, tak na vás odněkud vykoukne paní Procházková, z druhé kapsy na vás vykoukne pan Štětina, oba dva známí bojovníci v čečenských mediálních bitvách. A rovněž lidé, kteří se vypracovali dlouhodobě jako tvrdí kritikové čehokoli, co pochází z Moskvy. Právě oni jsou pro mnohé české mediální domy, včetně veřejnoprávního, ti hlavní a nejdůvěryhodnější svědkové toho, co se dnes na Ukrajině děje,“ podivuje se Petr Žantovský.
To, co se děje na Ukrajině je hrozné, ale podstatnou otázku si téměř nikdo nepoložil. „A sice, kdo to vlastně na Ukrajině bojuje, za co, s jakým cílem a co sleduje. Protože když se podíváte na takzvané opozičníky v čele s panem boxerem Kličkem, který žil dlouhá léta v Německu a jeho vazby na tamní kruhy se v médiích také nepropírají, tak zjistíte, že žádná jednotná opozice neexistuje. My jsme v listopadu 1989 měli alespoň to Občanské fórum, které vzniklo bůhvíjak, ale existovalo a byla tu po celou dobu jednota opozičního tlaku. Na Ukrajině nic takového není, to jsou placené bojůvky z té či oné strany,“ poukazuje mediální odborník.
Povstání ekonomických sfér, které mají blíže do Německa než do Ruska
V té souvislosti zmiňuje čtvrteční výrok ředitele zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky Hynka Kmoníčka v České televizi, že to jsou často placení veteráni z různých dávných bojů včetně Afghánistánu, kteří jsou najati z jedné či druhé strany. „Pachatelé těch nejkrvavějších skutků nejsou obyčejní lidé z Kyjeva, to jsou profesionálové. Často je to vidět podle způsobu, jak kterého člověka zraní nebo dokonce usmrtí. To je věc, o které se celkem málo hovoří,“ všímá si Petr Žantovský.
Setkal se s otázkou, zda na Ukrajině jde opravdu o lidové povstání, protože kdyby povstalo všech 45 milionů Ukrajinců proti vládě a prezidentovi, tak už by tam vláda ani prezident dávno nebyli. „To je povstání velice konkrétních ekonomických sfér, které mají blíže do Německa než do Ruska a snaží se – při oranžové revoluci ten příběh nebyl až o tolik jiný – převzít moc. Tehdy převzala moc Tymošenková a víme, jak to dopadlo. Skončila v kriminále, protože na ni spadla všechna možná korupční a kriminální obvinění. A volby vzápětí vyhrál Janukovyč, ačkoli byl vnímán jako představitel zájmů Moskvy,“ připomíná Petr Žantovský.
Vox populi doporučuje, ať si Ukrajinci rozhodují o sobě sami
Zaujalo ho, jak velice zajímavě a objevně charakterizoval Janukovyče ve čtvrtečním Hyde parku ČT24 Hynek Kmoníček. „Doslova řekl, že si to vůbec neumíme představit, ale že Janukovyč je vlastně velice sveřepý bojovník za ukrajinské přiblížení na Západ. A jeho vzdorování Moskvě a jejímu tlaku bylo heroické, ale protože to je přece jen menší země, tak i to vzdorování má nějaké limity. A abychom si nepředstavovali, že je to nějaký pohůnek Vladimíra Putina. To je opět věc, která v českých médiích nikde moc nezaznívá. A díky tomu, že zkušený diplomat tyto věci zná, tak je dobré mu naslouchat,“ radí mediální odborník.
PhDr. Lubomír Zaorálek
Během pořadu zaregistroval drtivou převahu názorů v duchu „Proboha, proč nutit Ukrajinu, aby vstupovala do Evropské unie? Cožpak opravdu chcete, aby byla ve stejně bídné situaci jako ostatní členové Evropské unie, kteří na své evropanství jenom doplácejí?“, které se objevovaly v dolní liště obrazu. „Bylo to velmi přesvědčivé, že se lidé stavěli za to, ať si Ukrajinci rozhodují o svém osudu sami. A to je velice cenný vox populi, jak se říká, vox dei. A je tedy zvláštní, že naši politici a novináři jako vždy vox populi moc nevnímají. Když si poslechnete pana Zaorálka, tak hned víte, o čem mluvím,“ konstatuje Petr Žantovský.
V Timesech připomínají „vzorové rozdělení“ Československé federace
A ještě nabízí pohled na Ukrajinu odjinud. „Protože se snažím tu a tam něco opravdu dozvědět, tak kromě českých médií sleduji i jiná. Leží tu přede mnou středeční Timesy. A na dvoustraně věnované Ukrajině jsem našel zajímavý komentář, který začíná úvahou, jestli náhodou to, co se děje na Ukrajině, není začátkem nějaké nové evropské války. To je docela drsná věta, ale jestli jde o nějaké nové dělení sil, o polský zájem na Lvovské oblasti, o ruský zájem na Krymu a Donbasu, tak každé dělení moci v Evropě mělo vždy podobně dramatický a často krvavý průběh. Takže tato úvaha není úplně nesmyslná,“ míní mediální odborník.
Komentátor v tomto textu uvádí, že vše spěje k rozdělení Ukrajiny na západní a východní. „Zajímavé je, že komentář, který začíná touto otázkou, končí vzpomínkou na jiné dvě země. Připomíná příběh ´vzorového rozdělení tak různých zemí, jako byly Slovensko a Česká republika, z doby, kdy se rozdělovaly z Československé federace´. A autor v podstatě nabádá Ukrajince, aby – pokud se budou dělit – si z tohoto rozdělení Československé federace vzali příklad. To si myslím, že je docela zajímavé. A žádný podobný komentář bychom v českých médiích asi nenašli,“ domnívá se Petr Žantovský.
Zájem o Pussy Riot je dán snahou mlátit jakýmkoli klackem Putina
I druhým tématem zůstává u dění v zahraničí. „Veselá punková skupina Pussy Riot silně přeceňovaná světovými organizacemi i českými médii se opět postarala o to, aby byla vyfocena a natočena všemi fotoaparáty a kamerami, které se vyskytovaly v Soči během olympiády. Její členky tam vyvolaly několik provokací, nechaly se několikrát zatknout a uspořádaly několik tiskových konferencí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Mediální prostor, který si takhle vydobyly, považuje za zcela neúměrný významu té události. „Protože když se podíváte na záběry z těch aktivit Pussy Riot v Soči, tak zjistíte, že kolem nich se pohybuje nějakých pět, šest lidí, možná deset, a to je všechno. Takže zájem o akce této provokatérské partičky je dán u těch mezinárodních organizací zejména snahou jakýmkoli způsobem, jakýmkoli klackem, mlátit po hlavě Putina a prosazovat svoje protiruské zájmy,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Co je pro české novináře zábavné, sočskou veřejnost nezajímá
„A u těch našich mediátorů bych si tak asi tipnul, že je to baví se na to dívat. Přijde jim zábavné, že nějaká děvčata souloží na ulici během volební kampaně nebo vykřikují nějaká protistátní hesla v chrámu Krista Spasitele, našim novinářům to přijde sexy. A to myslím, že je jediný důvod, proč se téhle skupině věnuje tolik pozornosti. Žádný jiný důvod jsem nenašel a zřejmě ani sočská veřejnost žádný důvod nenašla, protože kolem těch protestujících a vykřikujících děvčat žádná veřejnost shromážděna nebyla, jenom ty kamery,“ poznamenává mediální odborník.
V závěru tohoto ohlédnutí se pak zamýšlí nad tím, jaké kandidátky nám pro evropské volby představily tři z aktuálně čtyř nejsilnějších sněmovních stran. „Je zajímavé, že do čela svých kandidátek posadily nestraníky. Ať už to je Keller v ČSSD, Telička za ANO nebo Niedermayer s Pospíšilem za TOP 09. I když brát Pospíšila jako nestraníka je spíš formální, neboť to byl místopředseda ODS a určitě do té topky nakonec vleze, ale Niedermayer možná ne,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Straníci ustupte, do čela kandidátek tu jsou zvučnější jména
Nabízí se proto otázky, které ale novináři moc nekladou. „K čemu tady ty strany máme, když si do svých volebních čel strkají nestraníky? To znamená, že vlastním lidem nedůvěřují? Myslí si, že Keller, Telička a Niedermayer jsou pro voliče zajímavější, přitažlivější a více volebně potentní? Já bych tedy asi být novinářem položil otázku nějakým straníkům v těch uvedených stranách, jak se jim to líbí, že za ně mají mluvit nějací Niedermayerové, Teličkové a Kellerové,“ doporučuje mediální odborník.
Zajímalo by ho, co si o tom myslí ti, co pro stranu pracují, když přednost dostávají nestraníci jenom proto, že mají mediálně zvučnější jméno, a šéfové těch stran to respektují víc než vnitrostranickou loajalitu. „To je otázka, která od novinářů nezaznívá, tak ji kladu alespoň já. Protože se nám může stát, že v čele kandidátek třeba v jiných volbách budou zpěváci, sportovci, šamani, lidoví léčitelé, vědmy, prostě kdokoli, kdo je v médiích častěji než okresní tajemník té které strany na Kladně. A to si myslím, že je velká hloupost a velká nemoc české politiky,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
