David Cameron, Boris Johnson a Michael Gove byli spolužáky na elitní univerzitě. Absolvovali spolu Oxford. Na tuto skutečnost bychom podle Simona Kupera neměli zapomínat, když přemýšlíme nad tím, co vedlo Británii k hlasování o členství v EU a proč se zastánci Brexitu tak rychle stáhli do pozadí.
Zmínění pánové absolvovali vzdělání, kterého se většině Britů nedostalo. Jejich hrdiny byli politici jako Winston Churchill, William Gladstone a další. Chodili na školy, kde se říkalo, že „sex je sice dobrý, ale úspěch je lepší“. Tito lidé byli od šesti let vedeni k tomu, aby dobře psali, ale ještě lépe mluvili. Svůj ostrovtip trénovali i ve vzájemných slovních bitvách, po kterých si podali ruku a šli společně na oběd.
Názory těchto lidí přitom značně ovlivnila Margaret Thatcherová, která dávala jasně najevo svůj odpor k dnešní Evropské unii. David Cameron, Boris Johnson a další dělali leccos, aby v Britech živili odpor proti EU. Ale protože jejich argumentační bitvy by většině národa zůstaly dost vzdálené, vybrali politici srozumitelné téma, na kterém se nakonec odehrála finální bitva. Šlo o migraci.
„Pro lidi, jako je Johnson, představovala kampaň opakování velké debaty na Oxfordu. Jejich hlavní zbraní opět byla rétorika a humor. Humoru se v britských debatách využívá tehdy, když hrozí, že se stanou příliš emocionálními, technickými nebo nudnými... V okamžiku, kdy bylo Brexitu dosaženo, Johnson ... lehkomyslně oznámil lidem, že migrace bude dál pokračovat. Není divu, vždyť absolventi těchto škol se nestarají o migraci,“ píše Kuper.
Stačí se podívat na to, co udělal Boris Johnson, když zjistil, že vyhrál. Nepředstavil žádný plán, co bude dál. Místo toho si jel zahrát kriket. Vyhrál slovní bitvu a mohl být spokojen, vše ostatní už je podle jeho názoru zřejmě na úřednících.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
