Netrvalo dlouho a zaměstnanci Českého rozhlasu se zbavili Jitky Obzinové, a to ještě dříve, než na pozici mohla nastoupit. Co by se stalo, tak zůstane tajemstvím, které se pravděpodobně asi nikdo nebude snažit odhalit. Ale epizoda o třech dějstvích, tedy oznámení, protestu a kapitulaci, upozornila na problém, který se s veřejnoprávními médii táhne již hodně dlouho.

Totiž, komu jsou tato média odpovědná a kdo v nich může provést nějakou změnu, a jakou. Kdo kauzu sledoval, mohl být svědkem toho, jak velmi rychle byli zaměstnanci schopní zorganizovat otevřený dopis vedení, jak se za své „bratránky“ postavili zaměstnanci ČT a jak její moderátor Martin Řezníček považoval za nutné informovat o dění Evropskou vysílací unii.

Je to právě tento otevřený dopis, který je na případu zajímavý. V soukromé i státní sféře můžete, pokud se vám podmínky ve firmě nezamlouvají, stávkovat a dokonce hrozit odchodem. V tomto otevřeném dopisu zaměstnanci nehrozí ani jedním. Řediteli ČRo zaměstnanci prostě oznamují, že má právo jmenovat a odvolávat své spolupracovníky, ale „nemá právo ohrožovat nezávislost zpravodajství veřejnoprávního média Českého rozhlasu“.