„Víte, z přístupu Poláků k migraci jsem rozpačitý. Ve světě jich žije skoro nejvíc, takže by měli imigrantům rozumět. Navíc jsou katolíci, takže by měli ctít pojmy jako milosrdenství, láska k bližnímu a tak dále. Ale to ne. Odmítají i uprchlíky z válečných oblastí. Nerozumím tomu,“ sdělil turista Alfred z Berlína, odkud je to do polského Świebodzinu necelých dvě stě kilometrů. Jako jeden z mnoha německých turistů se přijel podívat na sochu Krista Krále, která je ještě větší než ta v brazilském Rio de Janeiru.
Kněz z Bolkówa
Ostatně do Świebodzinu, z něhož chtějí Poláci vytvořit kvůli největší soše Krista na světě turistickou atrakci a poutní místo křesťanů, vyrazil reportér ParlamentníchListů.cz, aby se pod rozpaženým Spasitelem zeptal návštěvníků na migraci. Z Prahy tam je to s několika návštěvami zajímavých míst a kličkováním okolo budované dálnice ke čtyřem stům kilometrů.
V polských kostelech zrovna vrcholily přípravy na Květnou neděli a s ní spojené biřmování. V Bolkówě, kde se nad městem tyčí stejnojmenný hrad, zrovna upravoval vchod do místního kostela výřečný kněz Wieslaw. „Migranty tady nemáme, ani jediného. Ostatně v celé Evropě je bezbřehé přistěhovalectví velký problém. Migranti by měli zůstat ve svých zemích anebo v bezpečné vzdálenosti od válečného konfliktu přečkat, než skončí. Měli by pomáhat doma, anebo se tam po válce rychle vrátit, aby pomohli s budováním zničených domovů. Přesídlený člověk totiž už nebude nikdy spokojen se svým životem, touha po domově je u mnoha migrantů veliká. Navíc neustále pořádáme charitativní sbírky pro potřebné,“ prohlásil a pozdravil kolemjdoucí: „Pochválen buď Ježíš Kristus.“
Fotogalerie: - Pobožné Polsko
Socha Krista Krále
Po cestě k soše Krista si lze všimnout několika zvláštností. Ve městě Jelenia Góra jsou oproti tradované nenávisti Poláků vůči Rusům informační cedule u jednotlivých památek mimo jiné i v ruštině. Na části zpřístupněné dálnice lze zahlédnout dvě ultramoderní přemostění vedoucí takřka odnikud nikam zhruba dvě stě metrů od sebe. Opodál nedostavěné části lze vidět bezúčelné nové chodníky s moderním osvětlením. Evropské dotace i tady nejsou asi vynakládány úplně bezproblémově.
Na polské rovině plné lesů, luk a malých vesnic není socha Krista Krále vidět z daleka, jak by se dalo předpokládat. Ostatně má vlastně tři části. Umělé návrší pod ní je vysoké šestnáct metrů, betonová socha se svařenou kovovou konstrukcí uvnitř v upomínce na „Kristova léta“ třiatřicet a pozlacená královská koruna tři metry. Dohromady tedy měří dvaapadesát metrů, váží čtyři sta čtyřicet tun.
Polské jazyky
Podle některých průzkumů je až čtyřiasedmdesát procent Poláků proti tomu, aby země přijímala přistěhovalce z Afriky a Blízkého východu. „My jsme Evropu uprchlíkům neotevřeli – to paní Merkelová. A je to paní Merkelová a Německo, kdo musí nést následky,“ prohlásil nedávno v televizi předseda vládnoucí strany Právo a spravedlnost Lech Kaczyński. Ostatně pod sochou Krista takhle mluví většina Poláků.
„Křesťanství je dnes velmi mírumilovné a láskyplné náboženství. To se nedá říct o islámu. Důkazy vidíte každý den v televizi. Muslimové se v Evropě většinou sice navenek chovají pokorně, ale uvnitř sní o podrobení ostatních. Proto tady nemají co dělat,“ sdělil Jerzy z nedaleké Poznaně a dodal: „Tady nejde o křesťanské milosrdenství či odpuštění, tady jde o pud sebezáchovy.“
Na místo jezdí celé rodiny. Hlava jedné rodinky nejdřív vsune zloté do kasičky příspěvků na sochu, pak pár mincemi rozsvítí několik žárovek, které zde jsou místo svíček. „Vždyť se podívejte, co se v Evropě děje. Teroristické útoky, zabíjení nevinných, znásilňování, strach. I tady v Polsku jednoho kluka ubodali. Západní země si myslí, že musíme sdílet jejich osud, ale nemusíme. Sklízejí, co zasely kolonialismem, nenávistí a tak. Poláci, jako katolíci, byli vždy mírumilovní a jen se bránili ostatním,“ prohlásil Jacek z Toruně.
Svaté suvenýry
Pod sochou se nachází vlastně pořád ještě staveniště. Náznak parku a alejí, dostavovaná, byť již zprovozněná, ubytovna pro poutníky. Krám se suvenýry a bufet z papundeklu, sociální zařízení v kontejnerech. Pohlednice za zlotý, přívěsky za osm, soška Krista za padesát. Zlotý je zhruba 6,50 Kč. „Dejte mi pokoj, já tady jen prodávám,“ odsekla starší žena v krámu a jala se balit sochu Krista. Ostatně naproti té největší na světě stojí nákupní centrum, chrám konzumu.
Fotogalerie: - Óbr Ježíš
„Jezdí sem hodně Ukrajinců,“ vysvětlila recepční v Hotelu Lubuski na jedné z hlavních tříd ve Świebodzinu, kde mají upozornění i v ruštině. Hotel jinak vypadá jako ubytovna pro sociálně nepřizpůsobivé. „Poláci cestují za prací po celém světě, ale nikde nedělají problémy. Chtějí si vydělat, tak pracujou a šetří. Žádný bordel nedělají. To není případ muslimů. Ti se hned začnou roztahovat a zákon země, kde získají azyl, pro ně nic neznamená. Mají šaríu,“ podotkl jeden z hostů hotelu, jenž se zde ubytoval na služební cestě ze Suwalki do Německa. Ostatně Polsko již podle vládních údajů poskytlo azyl přes milionu uprchlíků z válkou zničené Ukrajiny.
Osvětlená socha
V noci vypadá osvětlená socha Krista Krále magicky. S nápadem na její postavení přišel świebodzinský farář Sylwestr Zawadzki, který se ještě dožil jejího slavnostního otevření v roce 2010, ale o čtyři roky později zemřel. Mramorová deska s jeho jménem leží u paty sochy, jejímž autorem je sochař Miroslaw Kazimierz Patecki. Socha byla postavena ze sponzorských darů a její cena je odhadována řádově v desítkách milionů korun.
Místní si od sochy Krista a zázemí kolem ní slibují, že se z města stane důležité poutní místo, jakým je třeba Čenstochová na jihu Polska. Tam stojí největší – skoro čtrnáctimetrová – socha bývalého papeže Jana Pavla II., na něhož Poláci nedají dopustit. Každé „nej...“ má ale problém v tom, že může být překonáno. Z Ruska se totiž šíří zprávy, že snad ještě větší Kristus by měl vyrůst na Soloveckých ostrovech, kde za dřívějšího režimu sídlil jeden z nejznámějších gulagů.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jan Rychetský
