Týden v médiích tentokrát otevírá téma, které se týká fungování veřejnoprávních institucí. Podle mediálního analytika totiž strany vládní koalice protlačily takzvaný drakonický zákon. Ten především zvyšuje koncesionářské poplatky a rozšiřuje jejich výběr na širší okruh poplatníků – nově mají platit i lidé, kteří nevlastní televizní přijímač nebo rádio, ale využívají internetové připojení.
Veřejnosti však podle Petra Žantovského uniká druhá, méně nápadná, ale o to důležitější změna. Nově je totiž přímo v zákoně stanoveno, že obě veřejnoprávní instituce, ČT i ČRo, musejí každých pět let vypracovat tzv. „Memorandum o veřejné službě“. Tento dokument má přesně popsat, jakým způsobem budou v příštích pěti letech naplňovat roli veřejné služby – od programových priorit přes práci s archivem až po výrobu původních pořadů.
Memorandum je v médiích nyní aktualizováno poté, co se ozvali soukromí provozovatelé rozhlasových stanic. Podle předsedy představenstva Asociace provozovatelů soukromého vysílání (APSV) Jiřího Hrabáka, dlouholetého šéfa stanice Impuls, je situace v podstatě taková, že Český rozhlas si v podstatě své memorandum držel v šuplíku mimo zraky zainteresovaných a odmítl v podstatě dlouhodobě expertně projednávat záležitosti se soukromou částí našeho duálního vysílacího systému.
Memorandum je podle mediálního experta minimálně pro člověka, který zná zákon o Českém rozhlase, naprosto zbytečným dokumentem. „Vnáší jenom další zmatek a chaos do legislativy mediální a také samozřejmě umožňuje tisíce výkladů,“ dodává Žantovský, podle něhož jsou úkoly a povinnosti tohoto veřejnoprávního média v české legislativě jasně vymezené a není nutné k nim vytvářet další dokumenty. „Jenže oni tyto povinnosti dlouhodobě neplní a podle mého už i programově, protože je to pro ně jednodušší,“ říká analytik.
Podle Žantovského je proto „trestuhodné“, že z budoucího uvažování o rozhlasovém trhu byl prakticky vyřazen celý soukromý sektor. „Na rozdíl od něj Český rozhlas přitom žije nejen z reklamy, ale také z poplatků, které nyní narostly do vysokého procenta,“ dodává kriticky s tím, že Český rozhlas nepodléhá žádné skutečné kontrole a dlouhodobě si dělá, co chce. „Nehledí na to, co velí zákon. Hledí na to, kdo vládne a komu je zapotřebí políbit zmíněný prsten,“ podotýká.
„Jsem zvědavý, volby jsou za pár dnů. Jestli bude pan Zavoral líbat jiné prsteny než dosud. Protože ta záliba v líbání prstenů už tak trochu patří k té funkci. Jsem na to opravdu zvědavý a je mi moc líto, že se Český rozhlas v tato poslední léta takhle pokazil a z instituce vysoce respektované, dokonce mnohem respektovanější než Česká televize, se stal naprosto jednoduchým průtokovým ohřívačem na veřejné peníze. O nic jiného už tam nejde,“ uzavírá Žantovský ostré varování před stavem veřejnoprávního rozhlasu.
Soudcokracie a případ Dagmar Havlové
Za pozornost z uplynulého týdne podle Petra Žantovského stojí i událost, která významně ilustruje stav české společnosti a médií. Analytik připomíná, že se u nás často hovoří o takzvané „soudcokracii“, tedy o vlivu soudů na zásadní politické i společenské otázky. Podle něj se to ukázalo i na zdánlivě menších, přesto symbolicky důležitých kauzách.
Jednou z nich je verdikt Městského soudu v Praze, který přiznal Dagmar Havlové dalších 1,3 milionu korun jako odškodnění za nepravdivý bulvární článek. Ve sporu s vydavatelstvím Bauer Media Havlová za lež už dříve vysoudila 1,2 milionu korun. V souhrnu tak Havlová vysoudila už 2,5 milionu korun. Soudce Filip Liška označil částku za mimořádně vysoké zadostiučinění, které podle něj nemá v české judikatuře obdoby. Jedním z klíčových momentů kauzy je samotný obsah sporného článku. Bulvární časopis Pestrý svět tehdy tvrdil, že herečka udržovala milenecký poměr v době, kdy umíral její manžel, bývalý prezident Václav Havel. Spor se znovu otevřel poté, co ústavní soudci dali Havlové šanci domáhat se vyššího odškodnění.
I přes předchozí verdikty a omluvu vydavatele celý spor dál pokračuje. Dagmar Havlová požaduje celkem čtyři miliony, z této částky zatím slevit nechtěla. Justice se její žalobou zabývá už 13 let. „Myslím si, že je to jednání dosti nectihodné, protože se jí ten vydavatel už i omluvil a kál se, že lituje toho, že něco takového vyšlo a tak dále. Nad celou věcí by se mohla zahrnout voda, nebýt toho, že paní Havlová prostě chce peníze. Asi má takové zájmy,“ konstatuje analytik. „Můj klient samozřejmě zpětně lituje, že ten článek vyšel. Kdyby to mohl vzít zpátky, tak by to udělal,“ konstatoval Jiří Trunečka, právní zástupce Bauer Media. Za přiměřené zadostiučinění nicméně pokládal již dříve přiznaných 1,2 milionu korun.
Fotogalerie: - Poslední SPD jarmark
„Přijde mi jako naprosto bizarní, že se Ústavní soud vměšuje do banálního sporu mezi celebritou a bulvárním listem, konkrétně časopisem Pestrý svět,“ pozastavuje se Žantovský nad tím, jak celý spor nabírá nepřiměřený rozměr a zbytečně graduje. „Nevím, co tím chce získat. Ty peníze to zcela jistě jsou, jestli ještě nějakou další slávu, to dost pochybuju, protože normální člověk si možná začne ťukat na čelo,“ dodává směrem k počínání Dagmar Havlové. „I tohle je chování našich médií a institucí kolem těch médií stojících. Před tím dost varuji, protože to samozřejmě nevnáší dobrou krev a nepřispívá to k té už několikrát citované důvěře občanů ve státní instituce,“ upozorňuje zkušený mediální analytik.
Mimo jiné Petr Žantovský připomíná i méně známou skutečnost. A sice že Dagmar Havlová krátce po úmrtí svého manžela nechala zapsat jméno Václava Havla i s charakteristickým podpisem a srdíčkem do registru ochranných známek. To podle něj znamená, že jakékoli komerční použití jména bývalého prezidenta je podmíněno jejím souhlasem. I proto zpochybňuje, zda například přejmenování pražského letiště na jméno Václava Havla bylo čistě charitativním krokem.
Bauerův odkaz míří i do současnosti
A dnes bohužel zakončuje mediální analytik Týden v médiích smutnou zprávou. V uplynulých dnech odešel člověk, který znamenal velmi mnoho pro českou žurnalistiku i kulturu. Dne 18. září ve věku 80 let zemřel spisovatel a novinář Jan Bauer. Rodák z Jihlavy strávil většinu života v jižních Čechách. Po maturitě v Českém Krumlově, vystudoval v Českých Budějovicích Vysokou školu zemědělskou školu, a odtud také směřoval k novinářské profesi. Za svůj život napsal více než 250 knih, včetně reedicí. V roce 2017 se dostal do České knihy rekordů jako nejplodnější český spisovatel, když měl na svém kontě 172 publikací. Jeho doménou byly historické detektivky a thrillery.
Na Jana Bauera vzpomenul také Petr Žantovský jen v dobrém. Připomíná ho nejen jako mimořádně plodného autora, ale i jako člověka, který uměl rozdávat radost a dobrou náladu. „Honzu jsem znal strašně spoustu let. On vždycky na nějakou společenskou příležitost přivedl několik krásných děvčat, vesměs z oboru modelingu a podobně. Byl to takový rozšafný, zábavný, veselý, milý člověk. Neznám nikoho, kdo by proti němu řekl křivé slovo. Nevím, že by někomu někdy ublížil. Bylo to takové sluníčko nad horizontem, které, když jste potkali, vás mohlo jenom potěšit. Byl to velmi plodný autor,“ říká.
Vedle toho, že Jan Bauer publikoval i v bulvárnějších titulech, jako byl například Blesk nebo deník Špígl, připomíná Petr Žantovský také jeho odbornou stránku, která byla podle něj velmi cenná. „Působil v Zemědělských novinách, učil na vysoké škole žurnalistické a komunikační předměty a tvůrčí psaní. Je také dobré říci, že byl prvním českým autorem, který už v polovině 90. let sepsal knihu rozhovorů s Milošem Zemanem. Když jsem se k ní teď vrátil na Honzovu památku, zjistil jsem, že i tato kniha je v mnoha ohledech stále živá a stojí za připomenutí,“ přidává doporučení.
Žantovský připomíná také spisovatelské začátky Jana Bauera a vyzdvihuje jeho prvotinu, která podle něj neztratila na aktuálnosti ani po několika desetiletích. „První Bauerova kniha vyšla už v roce 1978 a nesla název Uživí naše planeta lidstvo? coby literatura faktu. Myslím si, že tato otázka je dodnes nesmírně aktuální. Měli by si ji klást i dnešní političtí lídři, u nás i zejména na Západě, protože jde o kruciální otázku lidstva: jak správně řídit loď jménem Země, aby neztroskotala,“ poukazuje analytik.
Závěrem dodává osobní rozloučení: „Jane Bauere, bylo ti osmdesát. Myslím si, že jsi prožil zajímavý a rozhodně velmi plodný život. Stejně tak ho prožili lidé, kteří měli tu čest tě znát a potkávat. Budeš nám nepochybně velice chybět.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte s Petrem Žantovským?
autor: Jan Novotný
