Cítíte se dnes bezpečněji než na začátku roku 1999? Zahájila palbu otázek Witowská. „Já si myslím, že Česká republika je objektivně hodnocena jako jedna z nejbezpečnějších zemí světa, to znamená ano,“ poznamenal Peksa. „Co se týče nějakého ohrožení válkou, tak bezpochyby. Co se týče ohrožení terorismem, tak si myslím, že jsme na tom výrazně hůř,“ zmínil následně Kobza.
„Samozřejmě, Česká republika je bezpečná země, ale když se podíváte na bezpečnost z hlediska globálního a ve světě, tak situace je daleko komplikovanější. Octli jsme se ve světě, který je velice nejistý, a v roce 99 byl daleko přehlednější,“ doplnil Zaorálek. „Jsme šestá nejbezpečnější země na světě, jsme obklopeni spojenci a jsme součástí nejsilnějšího obranného paktu na světě, takže cítím se bezpečně,“ zareagoval Farský.
Zaorálek však následně rozporoval to, že největší hrozbou pro NATO je dnes mezinárodní terorismus. „Hlavní výzvou v současném světě je, že se de facto rozpadá ten řád světa, který tady existoval, a vstupujeme do éry, do nové éry soupeření mocností. A dokonce je tam napsáno, že Západ na tuto situaci není připraven,“ poznamenal Zaorálek.
PhDr. Lubomír Zaorálek
- ČSSD
- ministr kultury
„Zdrojem největšího ohrožení je rozvracení stabilních režimů, které se stávají, abych tak řekl, semeništěm terorismu a zdrojem možného útoku, který se děje potom v Evropě, protože jak řekl Al-Bagdádí – přesuneme válku na území nevěřících. A myslím si, že toto dědictví budeme asi likvidovat hodně dlouho,“ zmínil Kobza.
Pro Peksu je pak hlavní problém ten, kam se svět vyvíjí. „My tady máme spoustu nových technologií, které mohou být používány dobře, anebo špatně. A vidíme, že v některých zemích, klidně bych se dovolil ukázat například na Čínu, se vlastně ten systém vyvíjí takovým směrem, který bychom hodně neradi viděli. A bude velký problém, pokud ty technologie, tak jak jsou vyvíjeny v Číně, budou vyváženy do dalších zemí a vlastně bude to ovlivňovat ten svět jako takový,“ dodal Peksa.
Farský vnímá hrozbu v Rusku. „Naše tajné služby definovaly, že cílem Ruska je rozklad NATO a rozklad Evropské unie, protože Rusko nemá na Evropskou unii ekonomicky a na NATO nemá vojensky sílu ho porazit, ale pokud si ho rozložíme sami, tak pak samozřejmě se stane mocnějším. A to je to, co tady i zaznívalo. Rozklad NATO je tím největším rizikem a ten, kdo si ho dal do vínku, že je to jeho cílem, tak je Rusko,“ poznamenal Farský.
Jeho slova pak doplnil Zaorálek. „To já si myslím, že je docela zajímavé. Paní Madeleine Albrightová, když tady přijela do Prahy, tak jsem zaregistroval ten její výrok, podle mě dost důležitý, nepřeceňujte Rusko. To je, právě z americké strany tohle je dost charakteristické. V americkém Kongresu dneska existuje shoda mezi republikány a demokraty možná na jediné věci, na které se shodují, a to je, že v současné době klíčovou výzvou pro Spojené státy je Čína. A Rusko je hodnoceno podle mě jako mocnost, která sice nám může dělat spoustu nepříjemností, potíží, ale svou ekonomickou silou není zemí, která by představovala prioritní hrozbu. Proto oni ten náš evropský pohled příliš zavalený Ruskem pokládají pro sebe za ne tak podstatný. Ale tohle produkuje jeden velký problém, že když dneska Donald Trump říká, že NATO mu připadá, že je obsolentní neboli zastaralé, tak je to právě proto, protože má pocit, že to NATO není schopno řešit problémy z perspektivy Spojených států. Jako to si myslím, je jeden z důvodů, proč dneska se vyjadřuje tak často s takovým despektem o NATO. Připadá mi, že to je něco, co vzniklo v minulém století, s hrozbami, které se mezitím posunuly. Svět se posouvá k Pacifiku,“ rozhovořil se následně obsáhle Zaorálek.
Kobza si však následně posteskl nad tím, že o vstupu země do NATO nebylo vypsáno referendum. Zároveň však uvedl, že nyní Česko nemá jinou alternativu obrany než kolektivní obranu.
Další otázkou pak byly zahraniční mise. „Má smysl maximálně se snažit stabilizovat ať už situaci v Afghánistánu, kde je to velice problematické, nebo v Iráku nebo v dalších zemích, které můžou se stát tím, odkud, odkud bude podporován nebo přímo vysílán terorismus,“ poznamenal Farský.
„Násilí je vždycky nebo jakékoliv silové řešení je prostě až to nejkrajnější a měli bychom se to snažit v první řadě vždycky řešit politicky,“ dodal Peksa.
„Zahraniční mise jako takové nemůžeme všechny házet do jednoho pytle, protože jsou mise, které nic neřeší. Afghánistán je klasický případ. Sedmnáct let vojenské účasti, výsledkem je, že Tálibán ovládá většinu území, produkce drog roste a v podstatě nějaký světlo na konci tunelu tam není. Ale nemůžeme to srovnávat například s tím, když naši policisté pomáhají při ostraze hranic v Chorvatsku nebo jsou na pozorovací misi v Golanech nebo na Sinaji a tam, kde prostě vykonávají, vykonávají tyto mise. Takže já si myslím, že u těch zahraničních misí, tam je zapotřebí vidět účelnost, vidět, jestli je tam cíl, který je splnitelný v dohledné době, a vidět i to, že prostě některé mise, viz. třeba ta afghánská, opravdu jsou z dlouhodobého hlediska nákladné, naši vojáci tam umírají, odvádějí statečnou práci, ale říkáme, že na začátku bylo prostě nesprávné politické rozhodnutí,“ míní Kobza.
Velmi ostrá diskuze pak přišla ve chvíli, kdy Witowská položila otázku, co všichni muži považují za největší chybu NATO, zda je jí bombardování Jugoslávie v roce 1999. „Zločin,“ podotkl Kobza. Zaorálek zmínil, že podle něj šlo o obrovskou chybu. „Tehdy jako Evropané jsme nebyli schopni tu věc v Jugoslávii řešit sami, že nám to museli pomoci řešit Američané, a ti to řešili po svém,“ zmínil.
„Ono po bitvě je každý generál a tady to platí dvojnásob. Samozřejmě rozhodování v roce 1999 o vstupu do Kosova bylo složité, ale vemte si, že to bylo v situaci, kdy proběhly masakry v Srebrenici, kdy se likvidovali lidi kvůli své příslušnosti k etniku. A tam hrozil další obrovský masakr a teď to nemělo jednoduché řešení. A že to bylo, byl v tu chvíli krok… Jako obdivuju tu statečnost třeba i prezidenta současného Zemana, tehdejšího premiéra, který prostě dokázal během půl hodiny rozhodnout po poradě s ministrem zahraničních věcí a tuto misi, tuto misi podržel. Dneska se to může jevit, že to byla chyba, ale kdyby neexistují. Znamená to, že kdybychom tam nezasáhli, takže tam umíraly tisíce civilistů jen proto, že patří k jinému etniku a dopustili bysme se další Srebrenice a mohli bychom si vyčítat to, že jsme tam nezasáhli," reagoval Farský.
Pořad najdete ZDE.
„Tak ono se obecně ukazuje, že je poměrně jednoduché vyhrát tu válku, ale obtížné je vyhrát ten mír, který přijde potom. A právě proto jsou ta silová řešení problematická a je lepší hledat politické řešení. Já se přiznám, že těžko je odhadovat, co by se stalo, kdyby tam tehdy Aliance neintervenovala, prostě ta situace byla chaotická. Každopádně ty důsledky, které to mělo, se pak táhly ještě dlouho potom,“ uvádí pro změnu k libyjské otázce Peksa.
V závěru pak vznikla hádka mezi Kobzou a Zaorálkem, když Kobza uvedl, že se domnívá, že byla možnost nevstoupit do NATO a zůstat neutrální zemí. „Já si myslím, že to je nesmysl. Po těch zkušenostech, co máme z 20. století, tak ta představa, že tady někdo může zůstat neutrální, z toho jsme byli vyléčeni. Ale víte, mně připadá podstatné to, že my jsme se nerozhodli správně jako Česká republika, když jsme vstoupili do NATO. My jsme se rozhodli jít směrem k budování expediční armády místo toho, abychom dělali teritoriální obranu, která je vlastně ve smlouvě NATO, a získali jsme manýry okupační armády. Já vám řeknu informaci, říkali mi vojáci, že když Američané, experti, přišli na Ukrajinu, tak zjistili, úplně pohořeli, protože nemají zkušenosti s vedením boje s klasickými tanky. To znamená dnes se to přehodnocuje a já doufám, že i v České republice přestaneme... začneme usilovat o vyvážení demokracie, přestaneme budovat expediční armády a budeme budovat obranu území, na kterém žijeme. To byl původní smysl NATO. Já bych byl rád, kdybychom se k němu vrátili,“ podotkl Zaorálek.
„Pane Farský, nesouhlasíte?“ zeptala se Witowská. „Vy provokujete o vyvážení demokracie. Tady přeci nejde o vyvážení demokracie, tady jde o naši bezpečnost. A pokud dokonce i Rada bezpečnosti potvrdila tyto zásahy, v který sedí jak Čína, tak Ruská federace, tak prostě to mělo všeobecnou konsensi na tom, že je potřeba ten zásah pro bezpečnost na planetě. A to prostě se stalo a nenazýval bych to vyvážením demokracie. Tam školíme jejich bezpečnostní sbory, aby mohly převzít co možná nejdřív moc a samozřejmě cílem je se odtamtud stáhnout, ale stáhnout se ve chvíli, kdy to nevytvoří další chaos,“ zmínil.
„Já si myslím, že nelze jaksi nastolit nějaký režim násilím. Prostě ten režim musí vycházet z toho, jací lidé tam žijou, ti do toho musí být zapojeni a zase, dostáváme se k tomu jako obvykle, základem je vzdělaná a informovaná společnost. Pokud ji tam nemáte, žádná armáda to nedokáže zajistit,“ zareagoval Peksa.
Když pak Kobza ještě uvedl, že program jejich hnutí je budování vlastní vševojskové armády, rozlítil Zaorálka znovu. „To je nereálné, na to nemáme. Jedině být součástí armády jako celku,“ řekl Zaorálek. Witowská se pak již začala loučit, ale Kobza se nedal. „Vy jste nebyl na vojně?“ zaútočil na Zaorálka. Jejich slova už však zanikala v loučení. „Pánové si to ještě dodiskutují,“ poznamenal přicházející moderátor Jakub Železný. „Ano. Za dveřmi našeho studia můžete, jenom si sundejte ty mikroporty, aby to nebylo slyšet ven,“ odvětila Witowská.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
