Rocard poukazuje na skutečnost, že ve Francii vždy žilo mnoho přistěhovalců. „Při sčítání lidu v roce 1936 v naší zemi žilo téměř šest milionů cizinců. Většinou pocházeli z Belgie, Itálie nebo Polska. Vzájemné vztahy byly velmi dobré. Bohužel po válce jsme udělali velkou chybu, když jsme pro urychlení ekonomického vývoje importovali levnou pracovní sílu ze zemí subsaharské Afriky. Šlo o ryze mužskou populaci, které jsme neposkytli žádnou podporu v oblasti bydlení ani vzdělání. Prostě nic,“ kritizuje Rocard.
„Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let jejich počet dramaticky narostl a další import arabských pracovních sil zastavil až prezident Giscard. Přesto se i v dalších letech týkala ilegální imigrace 200 000 lidí ročně. Něco takového samozřejmě vzbudilo mezi lidmi hněv. Ovšem levnou pracovní sílu dovážela nejenom Francie. Německo si dovezlo Turky, Velká Británie Pákistánce, Nizozemsko Maročany atd.,“ konstatuje bývalý sociálně demokratický premiér Francie, který stál v čele zemi mezi lety 1988 až 1991.
Celý text ve francouzštině najdete ZDE.
Přes kritiku integrace cizinců ve Francii však Rocard až do posledních okamžiků zůstal socialistou. Například izraelského premiéra Benjamina Netanjahua označil za nebezpečného šílence, který chce dosáhnout vojenského konfliktu s Íránem. Francie by podle Rocarda měla podpořit amerického prezidenta Baracka Obamu a dosáhnout mírové dohody a zlepšení vztahů s Teheránem. „Francouzský ministr zahraničí Jean-Marc Ayrault by měl dále podporovat Američany v uzavření míru v Iráku a Sýrii,“ nabádal Rocard.
Bývalý vůdce francouzských socialistů se taká vyjádřil k napjatým vztahům mezi Západem a Ruskem. Podle jeho názoru počátky nedorozumění sahají až do roku 1991, kdy tehdejší ruský prezident oznámil rozpuštění Varšavského paktu. „Západ na tento krok nijak nezareagoval. Nepřišla z jeho strany vůbec žádná reakce. Až o šest měsíců později americký prezident Bush jménem NATO sice Jelcina pochválil, ale zároveň hovořil o rozšíření Severoatlatnické aliance blíž k ruským hranicím. Konkrétně zmínil členství bývalých sovětských republik z Pobaltí,“
Podle Rocarda něco takového ruští politici, včetně současného prezidenta Vladimira Putina, vnímali a stále vnímají jako urážku a provokaci. „Stejnou chybu potom Západ udělal i v případě krize na Ukrajině. „Diplomaté i novináři projevili nedostatek porozumění pro historii. Polovina lidí tam mluví rusky a většinu času obě země fungovaly v rámci společného státu. Měli bychom dát Moskvě najevo, že v případě hodnocení ukrajinské krize jsme se mýlili a pomoci Rusko ustát ekonomický i politický tlak směřující z Číny. Rovněž je jasné, že pokud si chceme udržet vliv na Blízkém východě, bez Turecka a Ruska to nepůjde,“
Psali jsme:
_635695217773108099.JPG&id=73500)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: pro
