Pane doktore, začala nám sezóna „zahajování kampaní“. Premiér Fiala čelil propalestinským demonstrantům a jeho nová politická souputnice, herečka Iva Pazderková, je odrazovala slovy, že by tady také mohli za rok stát a povinně mávat ruskými vlajkami. Myslí to dramatická umělkyně vážně podle vás?

Předpokládám, že ano! Někdo si dnes myslí, že o tom Iva Pazderková může být přesvědčena jen do výše svého honoráře, a také své marnivosti, která ji dovedla až na hranici politické satiry, ale já si myslím, že to myslí upřímně. Spojení Petra Fialy a paní Ivy je zajímavé, a rád budu sledovat jejich úspěchy na poli teatralizace české politiky. Třeba to bude zábavnější, než ta televizní nerudovná překřikování do minulosti odcházejících reprezentantů nejrůznějších politických stran. Nebo naopak těch, kteří si myslí, že český veřejný prostor je pro ně připraven posloužit stejně, jako tolik nechvalně známé politické šmíře, která opakovaně a vytrvale reprezentuje „lid, který je zdrojem veškeré státní moci zákonodárné, výkonné a soudní“.

Jaký ohlas to bude mít u těch obvykle téměř 40 % občanů, kteří k volbám nepůjdou a těch, kteří své hlasy rozředí mezi strany nevolitelné, samozřejmě nevím a přítomnost půvabné paní Pazderkové na náměstích je k volebním urnám přivede asi sotva. Ale jako vtip to sem patří, jako maškary do masopustního veselí. Možná že se dokonce ukáže, že to s těmi ruskými vlaječkami a mávátky mysleli vážně a že na dalším překostýmování se tam někde u nich v zákulisí už pracuje.