„N., jehož jméno zde nemohu uvést, je už starý pán, konkrétně ročník 1937. Narodil se v československé židovské komunitě právě v okamžiku, kdy časy kolem temněly. Holocaust přežil, následný stalinismus přežil. Vystudoval v Praze fakultu stavební a stal se architektem. Pak jednoho dne vzal (těhotnou) manželku, přibalil do kufru diplom z ČVUT a oba překročili nedovoleně hranice socialistického tábora. Novým domovem se jim stalo Nizozemsko,“ popisuje příběh Kechlibar. Pan N. zůstal v Nizozemí dodnes. Nedávno však přijel do Česka, s přednáškou o nizozemské politické scéně, kde se samozřejmě diskuze stočila i na migrační politiku. 

On sám byl dle svých slov zaskočen v době svého příchodu do země nesmírnou tolerancí vůči cizincům. „Bez dalšího mě akceptovali mezi sebe. Oni byli zvyklí přijímat cizí lidi. Ale v žádném případě nás tam nerozmazlovali. Ihned jsem si začal shánět práci, během půl roku jsem ji měl. To se tehdy od přistěhovalců prostě očekávalo, že se co nejrychleji začnou starat sami o sebe a přispívat k blahobytu země. Dneska už se to nečeká, a to je problém,“ sdělil s tím, že imigrace měla v zemi tradici.